Cibule

Author článku: Monika Břešťanská

Cibule je základem snad každého receptu české kuchyně, vyjma těch sladkých. A právě proto nesmí chybět na žádné zahrádce. Její pěstování naštěstí není nic náročného, skýtá ovšem určitá úskalí a pravidla. V našem článku se podíváme na to, jak cibuli vysadit, pěstovat, sklízet i zpracovat, nebo s jakými chorobami a škůdci se můžeme u této plodiny setkat.

Jak pěstovat cibuli

Cibule (Allium cepa) je jednou z nejstarších a nejrozšířenějších pěstovaných plodin na světě, ceněná nejen pro svou kulinářskou všestrannost, ale i pro své léčivé vlastnosti. Patří do čeledi amarylkovitých a je dvouletou rostlinou, i když se běžně pěstuje jako jednoletá.

Podzemní část rostliny tvoří zdužnatělý orgán nazývaný cibule, který je složen z několika vrstev šupinových listů obalujících středovou část, tzv. srdíčko. Barva slupky může být bílá, žlutá, červená či fialová.

Z cibule vyrůstají duté, zelené, trubkovité listy, které jsou na povrchu hladké a voskovité. Na konci vegetačního období rostlina vytváří květní stonek zakončený okolíkem s drobnými bílými nebo narůžovělými květy. Kořenový systém je mělký a vláknitý, což činí rostlinu citlivou na sucho.

cibule

Pěstování cibule

Prvním krokem při pěstování této plodiny je určitě výběr odrůdy. Ten závisí na několika faktorech, včetně klimatických podmínek, délky vegetačního období a zamýšleného použití. Mezi nejčastěji pěstované odrůdy patří žlutá cibule, která je univerzální a dá se dlouho skladovat. Červené kultivary mají sladší chuť a hodí se do salátů, bílé jsou jemné a používají se především v mexické kuchyni. Šalotka je nejjemnější a připravujeme ji v delikátních, nejčastěji italských pokrmech.

Cibule preferuje dobře propustnou, hlinitopísčitou půdu s dostatkem organické hmoty. Ideální pH půdy je mezi 6 a 7. Před výsadbou je vhodné půdu dobře prokypřit a zapracovat do ní kompost nebo dobře rozložený hnůj. Důležité je také zajistit, aby půda nebyla přemokřená, protože cibule je citlivá na nadměrnou vlhkost.

Cibuli lze pěstovat ze semen nebo ze sazeček. Semena se vysévají na jaře přímo na záhon nebo do pařeniště. Doporučený spon je 5-10 cm mezi rostlinami a 30 cm mezi řádky. Sazečky se vysazují na jaře nebo na podzim. Vysazují se do hloubky 2-3 cm a ve stejném sponu jako semena.

Rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména v raných fázích růstu. Jakmile cibule začnou tvořit bulvy, je vhodné zálivku omezit, aby se předešlo hnilobě. Pravidelné okopávání a odstraňování plevelů je nezbytné pro udržení zdravých rostlin.

Pěstování cibule v květináči

Plodinu lze velmi dobře pěstovat i v květináči. Je to skvělý způsob, jak si zajistit čerstvou cibuli i v případě, že nemáte zahrádku. Cibule totiž nepotřebujete velký prostor a můžete cibuli pěstovat i na balkóně nebo parapetu.V interiéru si ji můžete vypěstovat kdykoliv během roku a během této doby si nastříháte také čerstvou nať k dochucení jídel.

Jak na to? Zvolte květináč dostatečně velký, aby se cibule měla kam rozrůst. Použijte kvalitní substrát pro zeleninu, který dobře propouští vodu. Cibulky zasaďte mělce do substrátu, špičkou nahoru. Květináč umístěte na světlé a teplé místo. Zalévejte pravidelně, ale pozor na přemokření. Jakmile cibule vyraší, můžete začít postupně stříhat nať.

Pro pěstování v květináčích jsou vhodné menší odrůdy. Pravidelně přihnojujte tekutým hnojivem pro zeleninu, protože živiny v půdě v květináči nejsou neomezené a je jich podstatně méně než běžně v záhonu.

Pěstování cibule ze semínek

Semena se vysévají přímo na záhon nebo do pařeniště, ideálně v době, kdy už nehrozí mrazy. Stačí je rovnoměrně rozptýlit do řádků vzdálených asi 30 cm od sebe a lehce je překrýt vrstvou půdy.

Klíčení trvá obvykle 10 až 14 dní, během nichž je důležité udržovat půdu vlhkou, ale ne přemokřenou. Jakmile mladé rostlinky vyrostou na výšku několika centimetrů, je vhodné je vyjednotit na vzdálenost 5 až 10 cm, aby měly dostatek prostoru pro vývoj cibulek.

Jak zasadit cibuli

Při výsadbě (nikoliv výsevu) máme hned dvě možnosti. Buďto zvolíme sazečky, nebo předpěstované či zakoupené sazeničky.

Výsadba cibule ze sazeček

Sazečky jsou malé cibulky, které už mají za sebou první vegetační sezonu. Na jaře, jakmile pominou mrazy, můžete začít s výsadbou. Sazečky se sázejí do hloubky 2-3 cm a umisťují se ve vzdálenosti 5-10 cm od sebe v řádcích vzdálených asi 30 cm.

Důležité je zasadit je tak, aby vrcholky cibulek byly těsně pod povrchem půdy. Po zasazení je důležité půdu jemně přitlačit a dobře zalít. Sazečky jsou nenáročné a rychle se zakládají, což z nich dělá skvělou volbu pro začínající zahradníky.

Výsadba předpěstovaných sazeniček

Semena cibule můžete zasít už koncem zimy do malých květináčků nebo speciálních výsevních misek. Půdu udržujte vlhkou a umístěte nádobky na světlé místo. Jakmile rostlinky dosáhnou výšky kolem 10 cm a mají pevné listy, jsou připravené k přesazení do zahrady.

Sazenice vysazujte ve vzdálenosti 10-15 cm od sebe, opět do řádků vzdálených asi 30 cm. Přesazování provádějte opatrně, abyste nepoškodili jemné kořeny. Po zasazení je důležité rostlinky dobře zalít a v prvních dnech po přesazení chránit před přímým sluncem, aby se lépe ujaly.

cibule

Hnojení cibule

Příprava půdy začíná již na podzim, kdy je důležité záhon hluboce zrýt a zapracovat do něj organickou hmotu, jako je kompost nebo dobře rozložený hnůj. Tím se zlepší struktura půdy a její schopnost zadržovat živiny. Na jaře, těsně před výsadbou, aplikujte vyvážené základní hnojivo s vyšším obsahem fosforu a draslíku, což podpoří růst kořenů a tvorbu cibulí. Doporučené dávkování je 50-80 g/m².

Po výsadbě cibule, asi 3-4 týdny poté, co začnou tvořit listy, je čas na první aplikaci dusíkatého hnojiva, například ledku amonného, v dávce 20-30 g/m². Dusík podporuje růst zelené hmoty, což je důležité pro fotosyntézu a následnou tvorbu cibulí. Pokračujte v aplikaci dusíkatého hnojiva každé 3-4 týdny až do začátku července, postupně snižujte dávky dusíku, aby rostliny měly dostatek času přejít do fáze tvorby cibulí. Pro lepší růst a zdraví cibulí můžete jednou měsíčně aplikovat hnojiva obsahující mikroprvky, jako je bor, mangan a zinek.

Při přechodu do fáze tvorby cibulí, což nastává koncem června až začátkem července, je důležité zvýšit přísun fosforu a draslíku. Aplikujte hnojivo s vysokým obsahem těchto prvků, například síran draselný, v dávce 30-50 g/m². Fosfor a draslík podporují tvorbu pevných a skladovatelných cibulí. Přestože dusík je v raných fázích růstu důležitý, nadměrné hnojení může vést k nadměrnému růstu listů na úkor cibulí a zvýšit náchylnost k chorobám.

Tato pravidla jsou ale pro běžnou menší zahrádku spíše zmatečná a příliš složitá. Proto k přihnojení klidně použijte běžně dostupné minerální či organické hnojivo, které disponuje danou látkou, a aplikujte ho ve správné období. Existují také přímo hnojiva určená pro cibuli a česnek.

Množení cibule

Množení cibule jsme nakousli již v předchozím textu, pojďme si tedy informace ve zkratce shrnout. Způsoby jsou dva, plodinu lze množit semeny nebo prostřednictvím malých sazeček, které sklízíme v předchozím roce. Sazečky poskytují rychlejší a spolehlivější výsledky, jsou méně náchylné k chorobám a často se používají pro jednodušší a efektivnější pěstování.

Jak a kdy sklízet cibuli

Sklizeň je klíčová pro zajištění kvalitní a dlouhotrvající úrody. Tento proces zahrnuje několik důležitých kroků a časových úseků, které je třeba dodržet, aby byly cibule zdravé a dobře skladovatelné.

Správný čas pro sklizeň závisí na odrůdě a klimatických podmínkách, ale obecně platí, že cibule je připravena ke sklizni, když její listy začnou žloutnout a polehávat. To obvykle nastává koncem léta, od poloviny srpna do září. Pokud pěstujete cibuli ze sazeček, sklizeň může začít o něco dříve.

Postup sklizně

Přibližně dva týdny před plánovanou sklizní omezte zálivku. Tím podpoříte dozrávání cibulí a snížíte jejich náchylnost k hnilobě během skladování.
Jakmile listy polehnou a začnou usychat, je čas cibule vytáhnout ze země. Ideální je to provádět za suchého a slunečného dne. Pomocí motyky nebo vidlí jemně podryjte bulvy a vytáhněte je ze země.
Cibule nechte několik dní ležet na povrchu půdy, aby oschly. Pokud je deštivé počasí, přeneste je do suchého a dobře větraného prostoru, například pod přístřešek.
Po prvním sušení odstraňte přebytečnou zeminu a suché listy. Není třeba cibule příliš čistit, stačí jemně otřít zeminu rukou.
Po očištění cibule přesuňte na druhé sušení. Ideální je umístit je do suchého, teplého a dobře větraného prostoru na 2-3 týdny. Cibule můžete rozložit na síta nebo je svázat do svazků a zavěsit. Správně usušená cibule má suché, papírové slupky a pevnou strukturu. Krčky by měly být zcela suché, což snižuje riziko hniloby během skladování.

Jak skladovat cibuli

Nejprve se ujistěte, že cibule je dokonale usušená. Měla by být v suchém a dobře větraném prostoru asi 2-3 týdny, aby se zajistilo, že krčky i slupky jsou zcela suché. Po usušení odstraňte přebytečnou zeminu a suché listy, ale nesnažte se o přílišné čištění; jemné otření stačí.

Pro optimální skladování zvolte suché, chladné a dobře větrané místo, kde teplota kolísá mezi 0-5 °C. Ideálním místem může být sklep, garáž nebo komora, kde je nízká vlhkost vzduchu. Cibuli lze skladovat v síťových pytlích, dřevěných bednách nebo ji svázat do svazků a zavěsit.

Klíčové je zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu, aby se předešlo hromadění vlhkosti, která by mohla způsobit hnilobu. Během skladování plodiny pravidelně kontrolujte a odstraňujte jakékoliv poškozené nebo nahnilé kusy, aby se zabránilo šíření hniloby na ty zdravé.

cibule sklizeň

Druhy cibule

Existuje mnoho odrůd cibule, které se liší tvarem, velikostí, barvou a chutí. Mezi nejznámější patří:

Cibule žlutá (Allium cepa var. cepa) – nejčastěji pěstovaná pro svou univerzální chuť a dlouhou skladovatelnost.
Cibule červená (Allium cepa var. aggregatum) – má sladší chuť a je často využívána v salátech a pro své estetické vlastnosti.
Cibule bílá (Allium cepa var. cepa) – používá se především v kuchyních střední a jižní Ameriky pro svou jemnější chuť.
Šalotka (Allium cepa var. ascalonicum) – menší cibule s jemnější chutí, která je vhodná pro delikátní pokrmy a omáčky.

Odrůdy cibule

Oblíbených kultivarů je celá řada a volba té správné závisí na tom, k jakému účelu ji chcete využít. Každá odrůda má totiž své specifické vlastnosti, jako je chuť, velikost, barva nebo doba sklizně.

Štiplavé odrůdy

Jarní Všetana – výnosná odrůda určená pro přímý konzum.
Holandská krvavě rudá – lze sklízet na jaře jako mladé cibulky nebo nechat dozrát.
Stuttgartská – klasická odrůda s výraznou chutí, vhodná pro univerzální použití.

Sladké odrůdy

Walla Walla – velmi sladká odrůda s jemnou chutí, ideální do salátů.
Rossa di Tropea – italská odrůda s červenými cibulemi a sladkou chutí.
Bianka di Maggio – další italská odrůda bílé barvy a jemné chuti.

Kultivary se ale mnohem častěji rozlišují podle ranosti. Zahradník tak může do osevního plánu zařadit i další plodiny, jelikož cibule se dobře snáší prakticky se všemi pěstovanými druhy.

Rané odrůdy

Arsenal F1 – raná hybridní odrůda, vhodná pro rychlou sklizeň, s výbornou odolností vůči nemocem.
Sturon – velmi oblíbená odrůda s dobrou skladovatelností a jemnou chutí.
Hercules F1 – raná, velmi výnosná odrůda s vysokým obsahem cukru, vhodná pro přímou konzumaci i skladování.

Polorané odrůdy

Centurion F1 – spolehlivá odrůda s dobrou skladovatelností, středně pálivá chuť.
Karmen – červený kultivar, velmi oblíbená pro svou barvu a chuť, vhodná pro saláty a čerstvou konzumaci.
Setton – poloraná odrůda s vysokým výnosem a dobrou odolností vůči chorobám.

Pozdní odrůdy

Red Baron – pozdní červená, velmi chutná a dekorativní, s výbornou skladovatelností.
Piroska – červená odrůda s dobrou odolností vůči chorobám, vhodná pro dlouhodobé skladování.
Braunschweiger – pozdní odrůda s velmi dobrou skladovatelností, výraznou chutí a pevnou strukturou.

Při výběru odrůdy zvažte následující faktory

Chuť – chcete-li cibuli do salátů, vyberte si sladkou odrůdu jako třeba „Walla Walla“. Pro vaření je vhodnější spíše štiplavá cibule jako „Stuttgartská“.
Velikost – některé odrůdy dorůstají větších rozměrů, jiné jsou menší.
Barva – cibule se liší barvou slupky i dužiny.
Doba sklizně – některé odrůdy jsou rané, jiné pozdní.
Účel pěstování – chcete-li cibuli skladovat, vyberte si odrůdu s dlouhou skladovatelností.

cibule pěstování

Účinky cibule

Cibule, zdánlivě obyčejná zelenina, skrývá v sobě bohatství léčivých účinků, které využívali lidé již po staletí. Její silné aroma a štiplavá chuť jsou způsobeny obsahem sirných sloučenin, které mají řadu pozitivních vlivů na naše zdraví.

Protibakteriální a antivirové účinky

Jednou z nejznámějších vlastností této plodiny je její schopnost bojovat proti bakteriím a virům. Látka allicin, která se uvolňuje při krájení, má silné antibakteriální a antivirové účinky. Proto je cibule často doporučována při nachlazení, chřipce nebo zánětech dýchacích cest. Cibulový čaj nebo sirup mohou pomoci zmírnit příznaky těchto onemocnění.

Pozitivní vliv na srdce a cévy

Pravidelná konzumace může přispět ke zdraví srdce a cév. Obsahuje látky, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi, zlepšují krevní oběh a snižují riziko vzniku krevních sraženin. Cibule také působí jako přírodní antikoagulant, což znamená, že pomáhá udržovat krev tekutou a snižuje riziko vzniku trombů.

Další příznivé účinky

Podporuje trávení,
působí proti zánětům,
posiluje imunitní systém,
má antioxidační účinky,
působí močopudně.

Na co využít cibuli

Cibule je nejen základním stavebním kamenem mnoha jídel, ale má i široké spektrum využití mimo kuchyni.

Své uplatnění našla především v lidovém léčitelství. Jedná se totiž o účinné přírodní antibiotikum – díky obsahu allicinu má cibule silné antibakteriální a antivirové účinky. Používá se při nachlazení, chřipce, zánětech dýchacích cest a dalších infekčních onemocněních.

Z plodů se tedy připravují různé odvary, čaje, ale i tinktury nebo obklady. Na postižené místo lze přiložit přímo plátek cibule, nejčastěji se tak činí třeba při pobodání hmyzem. Ten cibulové aroma zároveň odpuzuje, takže se jedná o skvělý přírodní repelent.

Výtažky z cibule se využívají i v kosmetickém průmyslu. Šťáva je účinná v péči o problematickou a aknózní pleť. Pomáhá také léčit jizvy, a to jak ty čerstvé, tak i ty zhojené.

Další využití má i jako přírodní barvivo k barvení látek a potravin. Cibulové slupky se také dají využít jako hnojivo v zahradě.

Přezimování cibule

Rostlinu pěstujeme jako jednoletku a v zemi tedy nepřezimuje. Sklizenou úrodu ukládáme na zimu do chladné a tmavé místnosti, neměla by však přemrznout, jinak může ztratit chuť, aroma i svou strukturu.

Bavíme-li se však o přezimování, máme v souvislosti s touto plodinou na mysli cibuli ozimou. Ta má oproti jarní cibuli několik výhod. Je odolnější vůči chorobám a škůdcům a vyznačuje se výraznější chutí. Abychom se dočkali bohaté úrody, je důležité zajistit jí vhodné podmínky pro přezimování.

Pro pěstování ozimé cibule vybírejte odrůdy, které jsou speciálně šlechtěny pro přezimování. Tyto odrůdy jsou odolnější vůči mrazu a mají kratší vegetační dobu. Půdu před výsadbou důkladně pohnojte a zrychlete. Cibule nejlépe prospívá na slunném a teplém stanovišti.

Cibuli vysazujte na podzim, nejlépe v říjnu. Cibulky zasaďte do řádků, aby měly dostatek prostoru pro růst. Hloubka výsadby by měla být přibližně dvojnásobek průměru cibulky. V případě, že hrozí silné mrazy, je vhodné cibulové záhony přikrýt chvojím nebo netkanou textilií.

Během zimy cibule nevyžaduje zvláštní péči. Důležité je však pravidelně odstraňovat plevel, aby cibule neměla konkurenci. Plody sklízejte, jakmile začnou žloutnout listy a lodyhy. Nejlepší doba pro sklizeň je obvykle v červenci nebo srpnu, nicméně při teplém jaru to bývá klidně i o měsíc dříve.

Cibule v kuchyni

Cibule je jednou z nejuniverzálnějších a nejoblíbenějších ingrediencí v kuchyni, která dokáže pozvednout chuť každého pokrmu. Její lahodná sladkost a jemně pikantní nádech se skvěle hodí do mnoha různých jídel – od polévek a omáček po steaky a saláty.

Když se cibule vaří, její přirozená sladkost se zvýrazní a karamelizuje, čímž přidává hloubku a komplexnost chutí. Syrová cibule, na druhou stranu, dodává čerstvost a křupavost, která osvěží saláty a sendviče.

Francouzská cibulačka

Francouzská cibulačka je klasikou, která je sice náročnější, ale recept rozhodně stojí za to.

Potřebovat budeme:

4 velké cibule (nejlépe žluté nebo zlaté), nakrájené na tenké plátky
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce másla
1 lžička cukru
4 stroužky česneku, jemně nasekané
1 lžíce hladké mouky
1 litr hovězího vývaru (nebo zeleninového, pokud preferujete vegetariánskou variantu)
200 ml suchého bílého vína (volitelné)
2-3 větvičky čerstvého tymiánu (nebo 1 lžička sušeného)
1 bobkový list
Sůl a čerstvě mletý černý pepř podle chuti
4 plátky bagety (nebo jiného tvrdého chleba)
150 g strouhaného Gruyère nebo Emmental (nebo jiného taveného sýra podle vašeho výběru)

Na středně velké pánvi nebo v hrnci rozehřejte olivový olej a máslo na středním ohni. Přidejte nakrájené cibule a cukr. Cibule vařte, občas promíchejte, dokud nezezlátne a nezačne karamelizovat, což trvá přibližně 30-40 minut. Cibule by měla být měkká a krásně zlatá.

Jakmile jsou cibule dostatečně karamelizované, přidejte jemně nasekaný česnek a krátce smažte (asi 1 minutu), dokud česnek nezačne vonět. Poté přidejte hladkou mouku a míchejte, dokud se mouka nespojí s cibulí a nezíská lehce zlatavou barvu (asi 2-3 minuty).

Pomalu přilijte hovězí vývar a víno (pokud používáte), přičemž stále míchejte, abyste zabránili vzniku hrudek. Přidejte tymián, bobkový list, sůl a pepř. Přiveďte k varu, poté snižte teplotu a nechte jemně vařit 20-30 minut, aby se chutě spojily a vývar mírně zredukoval.

Mezitím si připravte bagetu: plátky chleba opražte v toasteru nebo na pánvi, dokud nebudou zlatavé a křupavé. Po opečení je položte na plech a posypte strouhaným sýrem.

Jakmile je cibulačka hotová, odstraňte bylinky. Rozdělte polévku do ohnivzdorných misek nebo kachlových misek, přikryjte plátky bagety se sýrem a vložte pod gril v troubě. Grilujte, dokud sýr nezíská zlatou a bublající krustu, což obvykle trvá 2-5 minut.

Cibulový slaný koláč

Slaný cibulový koláč, známý také jako tarte à l’oignon, je lahodný pokrm s křehkým těstem a bohatou cibulovou náplní.

Co budeme potřebovat?

Na těsto:

200 g hladké mouky
100 g studeného másla, nakrájeného na kostičky
1/2 lžičky soli
1 velké vejce
2-3 lžíce studené vody (podle potřeby)

Na náplň:

4 velké cibule, tenké plátky
2 lžíce olivového oleje
1 lžíce másla
1 lžička cukru
3 stroužky česneku, jemně nasekané
200 ml smetany ke šlehání
2 velká vejce
150 g strouhaného sýra Gruyère (nebo jiného tvrdého sýra podle vašeho výběru)
1 lžička čerstvého tymiánu (nebo 1/2 lžičky sušeného)
Sůl a čerstvě mletý černý pepř podle chuti

V míse smíchejte mouku a sůl. Přidejte nakrájené studené máslo a prsty nebo pomocí mixéru na těsto zpracovávejte, dokud směs nebude připomínat hrubé drobky. Přidejte vejce a promíchejte, dokud se těsto nezačne spojovat. Pokud je těsto příliš suché, přidejte studenou vodu po lžících, dokud nebude dostatečně vlhké a soudržné. Těsto zabalte do potravinářské fólie a nechte v chladu odpočinout alespoň 30 minut.

Na středně velké pánvi rozehřejte olivový olej a máslo na středním ohni. Přidejte cibuli a cukr a smažte, občas promíchejte, dokud cibule nezměkne a nezíská zlatou barvu, což trvá asi 20-25 minut. Přidejte nasekaný česnek a smažte ještě 1-2 minuty. Poté nechte směs vychladnout.

Předehřejte troubu na 180 °C (160 °C horkovzdušná). Vyjměte těsto z lednice a na lehce pomoučněném povrchu ho vyválejte na kulatý plát, který bude o něco větší než forma na koláč (ideálně průměr 24 cm). Těsto přeneste do formy, zarovnejte okraje a propíchejte dno vidličkou, aby se během pečení nenafouklo.

Na těsto rovnoměrně rozložte cibulovou směs. V malé míse smíchejte smetanu, vejce, strouhaný sýr, tymián, sůl a pepř. Směs nalijte na cibuli. Pečte v předehřáté troubě asi 35-40 minut, nebo dokud náplň neztuhne a povrch koláče nebude zlatavý a bublající.

Nechte koláč chvíli vychladnout, než ho vyjmete z formy. Podávejte teplý nebo při pokojové teplotě, ideálně s čerstvým zeleninovým salátem.

Choroby a škůdci cibule

I když se jedná o spíše odolnější plodinu, i v tomto případě se můžeme setkat s mnoha chorobami a škůdci, kteří nás při zanedbané péči a pozdním zásahu mohou připravit i o celou úrodu.

Nejčastější choroby cibule

Plíseň česnekovitých – napadá listy, které žloutnou a hnijí. Při silné infekci se cibule deformují a hynou.
Fusarium oxysporum f.sp. cepae – může se vyskytovat na všech částech rostliny po celou dobu vegetace. Způsobuje úhyn klíčních rostlin a hnědnutí cibule.
Rzivost česnekovitých – vyskytuje se na listech, které žloutnou a zasychají. Snižuje výnos cibule.
Bílá hniloba česnekovitých – napadá nadzemní i podzemní části rostliny. Cibule hnije a je napadena sklerocii.
Krčková hniloba cibule – napadá skladovanou cibuli. Cibule měkne a hnije.

Škůdci cibule

Vrtalka pórová – drobná moucha, která klade vajíčka do listů cibule, larvy se živí rostlinou.
Květilka cibulová – moucha, která klade vajíčka do rostliny, larvy se zavrtávají do cibule a vyžírají ji zevnitř.
Minerka cibulová – malá moucha, jejíž larvy si v listech cibule vyžírají chodbičky).
Háďátko zhoubné – drobný škůdce, který napadá cibuli a způsobuje deformaci a hnití rostliny.