Author článku: Monika Břešťanská
Tato dřevokazná jedlá houba se zejména v posledních letech těší velké oblibě, a to jak v kuchyni, tak v medicíně. Není to však pouhý „výstřelek moderní doby“. Již staří Římané totiž znali její blahodárné účinky a hlívu často zařazovali do svého jídelníčku. Každý jistě ví, že se tato houba běžně vyskytuje v přírodě, dokonce i u nás v České republice, věděli jste ale, že si ji můžete poměrně jednoduše vypěstovat také doma? Jak na to a mnoho dalších informací o této oblíbené pochoutce se dozvíte v následujících řádcích.
Jak pěstovat hlívu ústřičnou
Pěstování hlívy ústřičné
Hlívu ústřičnou můžeme v přírodě najít na živých i odumřelých kmenech listnáčů. Jedná se o velmi rozšířený druh, který se vyskytuje v celém mírném a subtropickém pásmu. Houbu však lze pěstovat také v laboratorních, nebo dokonce v domácích podmínkách. Pěstování hlívy ústřičné není nic náročného, ačkoliv na první pohled to může působit spíše opačným dojmem. Asi nejtěžším úkolem zahradníka je příprava vhodného substrátu a jeho následné naočkování sadbou. I to si však lze ulehčit.
Vzhledem k oblíbenosti této houby a zájmu o její pěstování se v zahradnických potřebách, specializovaných prodejnách i na internetu prodávají pěstitelské sady. Tato sada vypadá jako igelitová krychle. Uvnitř je již připraven substrát a naočkovaná sadba. Nechybí ani návod s postupem a tipy na správnou péči. Na co je při nákupu sady dobré se zaměřit, je její čerstvost. Nesmíme totiž zapomínat na to, že mycelium (podhoubí) je živé, a pokud by sadba stála někde ve skladu ladem a bez péče, mohlo by se stát, že se hlívy nedočkáte.
Tento způsob je velice moderní, mezi ty „klasičtější“ patří pěstování hlívy na seně nebo na tlejícím dřevu. Tou nejdůležitější položkou, kterou si musíme opatřit, je čerstvá sadba hlívy ústřičné. Další pomůcky a konkrétní postup pak závisí na tom, jakou formu pěstování zvolíte.
Pěstování hlívy ústřičné venku
Máte-li zahradu, bude pro vás asi jednodušší pěstovat hlívu venku. Existují tři způsoby, jak získat vzrostlé plodnice. Tím prvním je klasické pěstování na dřevě. Postačí vám k tomu starý pařez, pokácený strom nebo jiné nevyužité dřevo. Hlíva je houba dřevokazná, proto kromě získání plodnic docílíte také „ekologického úklidu“ starého dřeva, které pomůže rozložit. Očkujeme od září do října.
Sadbu je nejlepší nacpat do předem vyvrtaných děr na kořenech nebo kmenu. Moderní pomůckou pro pěstování na dřevě jsou takzvané očkované kolíky. Jedná se o dřevěné kolíčky, které jste možná viděli při sestavování nábytku. Ty jsou již prorostlé podhoubím a připravené k zasunutí do vyvrtaných děr. Díky tomu mycelium rychleji dřevem proroste a sklizně se tak dočkáme dříve.
Dalším způsobem je takzvané spodní očkování dřeva. Ten lze zahájit i během vegetační doby, to jest od dubna. Probíhá tak, že vykopeme v zemi díru pro dřevěný špalek, do té nasypeme vrstvu čerstvé sadby hlívy. Poté na ni postavíme špalek, trochu zasypeme zeminou a opět další vrstvou sadby. Takto vrstvíme až po povrch. Dejte pozor na to, aby se sadba vždy dotýkala špalku. Nezapomeneme houbu dostatečně zalévat po celou dobu růstu. Špalek je dobré umístit na slunné stanoviště.
Posledním a nejstarším způsobem je pěstování hlívy ústřičné na slámě. Budeme potřebovat opravdu kvalitní hezky proschlou slámu bez stop po plísni a velký průhledný igelitový pytel. Dáme si vařit vodu (nejlépe velký hrnec na zavařování o objemu 30 litrů). Do pytle napěchujeme slámu. Vyberte ty nejsilnější pytle a při plnění slámou dejte pozor, abyste je neprotrhli. Následně zalijte obsah horkou vodou.
Když pytel vystydne, ustřihněte spodní roh a přebytečnou vodu nechte odtéct. Tento roh nechejte otevřený po celou dobu pěstování. Mokrou slámu naočkujeme zrnitou sadbou a pytel zavážeme. V první fázi necháme pytel na teplém a temném místě (asi po dobu měsíce). Poté jej přemístíme ven (do teploty mezi 6-12 °C) na světlo. Do pytle uděláme nožem několik děr, aby mohly plodnice prorůstat a přibližně za 6 týdnů přichází na řadu sklizeň.
Pěstování hlívy ústřičné doma
Při pěstování hlívy ústřičné doma budeme potřebovat světlé a teplé místo v interiéru a na poslední fázi vývoje také na balkoně nebo terase. Houba potřebuje světlo, takže ji nelze pěstovat ve sklepě, jak je to možné například u žampionů. Naprosto ideální podmínkou pro růst podhoubí je poměrně vysoká teplota (27-29 °C). V této fázi tedy najděte hlívě co nejteplejší místo v bytě. Nemějte obavy, vyroste i při běžné pokojové teplotě, jen si počkáte pár dní navíc.
Když se na povrchu zeminy začne objevovat povlak bílo šedé barvy a lze cítit typickou vůni, přichází chvíle, kdy je balík nutné přemístit na balkon nebo terasu. Venkovní teplota by se měla pohybovat mezi 6-12 °C přes den, avšak ponechat jej venku můžeme i v noci, protože mráz rozrostlému podhoubí nijak neublíží. Když se hlíva „chladí“, uděláme do igelitového balíku díry po stranách, nebo úplně odstraníme vrchní část igelitu a substrát v menší vrstvě zasypeme rašelinou. Když se začnou objevovat malé plodnice, vezmeme balík zpět do tepla. Substrát musí být neustále vlhký, proto houbě dopřejte pravidelnou a přiměřenou zálivku. Dejte pozor na přemokření.
Než začnete pěstovat hlívu ústřičnou v bytě, měli byste vědět, že plodnice vylučují opravdu velké množství spor. Ty nejen že způsobují nepořádek (vypadá to, jako by se kolem houby vysypala mouka), ale citlivějším jedincům mohou způsobovat alergické reakce, nebo dokonce dušnost a horečku. Patříte-li mezi alergiky, pěstujte raději hlívu v garáží nebo třeba ve sklepě.
Jak sušit hlívu ústřičnou
Vypěstovanou hlívu můžeme buďto konzumovat v čerstvém stavu, nebo si ji na pozdější použití nasušit. Před samotným sušením houbu nikdy neomýváme vodou. Pečlivě ji očistíme nožem od případných nečistot a neloupeme ji. Takto očištěnou hlívu pak nakrájíme na tenké plátky po celé délce plodnice. Ty rozložíme na nějaké místo vhodné k sušení hub. Použít můžeme například síťové pláty, nějakou podložku vyloženou obyčejnými novinami nebo použít sušičku na ovoce.
Při sušení volně na vzduchu můžeme dát houbu i na přímé slunce, avšak musíme zajistit dostatečné proudění vzduchu (nesmí se zapařit). Co se týče sušení v sušičce, tu nejprve nastavíme na 40-50 °C, a když plátky přestanou být lepkavé, zvýšíme teplotu na 60 °C a hlívu dosušíme. Proces je dokonán tehdy, když se jednotlivé plátky snadno lámou a „chrastí“.
Řez hlívy ústřičné
Řez provádíme těsně před tím, než začne houba produkovat výtrusy, které vypadají jako jemný bílý prášek. Za normálních okolností má houba podvinuté klobouky na okrajích, nicméně při dozrávání se začnou narovnávat, a právě v tuto chvíli je nejlepší doba pro sklizeň. To, jakým způsobem řez provádíme, opět závisí na způsobu pěstování. Jestliže hlívu sklízíme z pařezů nebo špalků, potřebujeme k tomu ostrý nůž, kterým jednoduše plodnici seříznete těsně u povrchu dřeva.
V případě pěstování z předem připravených sad nebo v igelitu se slámou, dřevem či substrátem, je dobré nůž vůbec nepoužít, ale celý trs zralé hlívy „vykroutit“ i s kořeny. Kořen totiž může v substrátu začít zahnívat, což by mohlo mít za následek znehodnocení celé další úrody. Pokud se vám tedy nepodaří vyjmout hlívu i s celou spodní částí, použijte například čistou vidličku a zbytky kořene dostaňte ven.
Hlíva ústřičná
Druhy hlívy
Hlíva ústřičná je druh patřící do řádu lupenotvarých, kam lze zařadit také další oblíbené houby, například žampiony nebo bedly. Čeleď hlívovitých obsahuje kromě zmiňované hlívy ústřičné mnoho dalších příbuzných druhů.
Hlíva plicní – je velice podobná hlívě ústřičné. Dokonce roste ve stejnou dobu a na stejných místech, je tam velmi snadné je zaměnit. To však není nijak nebezpečné ani na závadu, protože hlíva plicní má podobné využití a účinky.
Hlíva dubová – i přes svůj druhový název roste tato hlíva spíše na jabloních. Objevuje se od srpna do listopadu. Je jedlá, ale klobouky jsou velmi tuhé.
Hlíva miskovitá – vyznačuje se miskovitým prohnutím klobouků a dlouhou a širokou nohou. Nejčastěji ji objevíme na dubu či buku. Je jedlá a hodí se hlavně k nakládání.
Hlíva máčková – v přírodě je velmi vzácná a od ostatních druhů se liší svým vzhledem, který spíše připomíná klasické houby rostoucí na zemi. Klobouky jsou našedlé, nohy čistě bílé. Hlíva máčková se dá stejně jako její příbuzná pěstovat i na substrátu.
Hlíva čepičkatá – tento druh má tmavší našedlé mohutné klobouky. Je vzácná a roste na tlejícím dřevě osik. Jedná se o evropský endemit a nesbírá se (kvůli velmi zřídkavému výskytu).
Účinky hlívy ústřičné
Hlíva ústřičná je tolik oblíbená hlavně díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví. To věděli v Číně již před více než 3 tisíci lety, kde se dodnes používá v tradiční čínské medicíně. Hlíva je součástí mnohých potravinových doplňků, léčiv a nezbytnou surovinou v lidovém léčitelství. Obsahuje totiž celou řadu beta-glukanů, vitamínů, stopových prvků, proteinů a sterolů. V houbě je hojně zastoupena také vláknina a chitosan.
Hlívě ústřičné se právě díky obsahu těchto látek připisuje mnoho účinků. Patří mezi ně například:
- vliv na imunitní systém a celkové posílení obranyschopnosti
- silné antioxidační účinky
- antibakteriální a protizánětlivé účinky
- udržování správné hladiny cholesterolu v krvi
- pomoc v boji proti některých druhům rakoviny (pouze jako podpora onkologické léčby!)
- vliv na celkové zdraví a správné fungování organismu
Hlíva ústřičná jako koření
Sušená hlíva ústřičná se používá také jako koření, a to buď samostatně, nebo v různých kořenících směsích, které jsou k dostání například ve specializovaných prodejnách zabývajících se prodejem koření. Sušená houba může být jemně nadrcená nebo dokonce namletá a používá se při dochucování omáček, vývaru, polévek, pod maso a tak dále.
Na co využít hlívu ústřičnou
Již z výše uvedených informací víme, že hlívu lze využít k více účelům. Velmi oblíbená je tedy v gastronomii – dříve hlavně v Asii, dnes už téměř po celém světě. Uplatní se v celé řadě receptů, kterým dodá specifickou chuť.
Další využití našla hlíva ústřičná v medicíně a léčitelství. Lékárny disponují širokým sortimentem potravinových doplňků obsahujících výtažek z této houby. Zvláště v kombinaci s rakytníkem je hojně užívaná v chřipkovém období pro posílení imunity.
Přezimování hlívy ústřičné
Při pěstování v domácích podmínkách hlíva ústřičná nijak nepřezimuje. Sadbu vysazujeme v období, které závisí na zvoleném způsobu pěstování, a po sklizni všech plodnic jednoduše vysazujeme další. V přírodě přečkává mycelium zimu na svém stanovišti, je totiž velice odolné a nevadí mu ani několikanásobné přemrznutí. Při teplotách nad 5 °C pak začne opět kolonizovat dřevo.
Hlíva ústřičná v kuchyni
Dršťková polévka z hlívy ústřičné
Na polévku potřebujeme půl kila čerstvé hlívy ústřičné, 2 střední cibule, 3 stroužky česneku, olej, hladkou mouku, máslo, majoránku, zeleninový vývar a mletou sladkou papriku. Cibuli si nakrájíme najemno a hlívu na tenké plátky. V hrnci rozpálíme olej a přidáme cibulku a hlívu. Krátce osmahneme a když hlíva pustí tekutinu, dusíme pár minut pod poklicí. Poté zasypeme sladkou paprikou, osolíme, opepříme, přidáme prolisovaný česnek a povaříme. Z másla a mouky si připravíme světlou jíšku, kterou polévku zahustíme, a ještě krátce vaříme.
Rizoto s hlívou
Jednu větší cibuli si pokrájíme nadrobno a zprudka ji osmahneme do zlatova. 250 g hlívy pokrájíme na nudličky a přidáme ji k cibuli. Když je osmahnutá, přidáme tři stroužky najemno nakrájeného česneku, sůl, pepř, lístky čerstvého tymiánu, následně směs přiklopíme a necháme asi 5-10 minut dusit. Hlíva pustí dostatek tekutiny, takže obvykle není třeba podlévat. Mezi tím si dáme uvařit 400 g rýže. Tu pak přidáme do směsi s hlívou, vše promícháme a případně dochutíme.
Řízky z hlívy
Z hlívy odkrojíme nohy a klobouky očistíme. Připravíme si směs ze soli, pepře, papriky, sušeného česneku a mletého kmínu. V té hlívu obalíme, a následně ji obalíme také v klasickém trojobalu (mouka-vejce-strouhanka). Smažíme na rozpáleném oleji a podáváme s bramborem.
Čaj z hlívy ústřičné
Hlívu ústřičnou můžeme konzumovat také ve formě čaje. Samotnou sušenou hlívu nebo čajovou směs lze zakoupit nebo připravit z vlastní houby. 10 gramů hlívy zalijeme horkou vodou, necháme pět minut vylouhovat a přecedíme. Pijeme jednou denně. Nejlepší je čaj popíjet v chřipkovém období pro posílení imunity.
Choroby hlívy ústřičné
Mezi nejčastější problémy při pěstování hlívy ústřičné patří plíseň, která napadá substrát nebo samotné podhoubí. Jistou prevencí je při sklizni sbírat celé plodnice včetně nohy i kořene, protože zbytky by mohly v substrátu zahnívat. Plísňové infekce mohou přenášet také drobné mušky, které se živí zbytky podhoubí. V tomto případě je důležité dodržovat správnou hygienu a kolem balu se substrátem a myceliem můžeme rozmístit také lepy na hmyz. Přípravky ve spreji a jiné insekticidy raději nepoužíváme.