Kala

Author článku: Monika Břešťanská

Tyto krásné a elegantní květiny skvěle doplní nejen řezanou vazbu, ale také záhony v každé zahradě či květináče přímo v interiéru. To, kde budete kalu pěstovat, závisí nejen na vašich preferencích, ale také na druhu a odrůdě – těch je celá řada a liší se od sebe zejména barvou květu a požadavky na péči. Pojďme se tedy podívat, co kaly k úspěšnému pěstování potřebují, a jak se o ně během celého roku správně starat.

Jak pěstovat kalu

Kornoutice africká (Zantedeschia aethiopica), u nás známější spíše jako kala či kornoutovka, patří do čeledi áronovitých rostlin, ve které nalezneme také například oblíbené pokojovky monstery či šplhavnice, nebo jednu z nejzajímavějších rostlin vůbec – zmijovce titánského neboli Áronovu hůl, která při rozkvětu skutečně obřích květů zapáchá po tlejícím mase.

Kaly pocházejí ze subtropických oblastí Afriky. Jedná se o nenáročné a dlouhověké rostliny, které při troše snahy vykvetou prakticky kdekoliv na světě (někde samozřejmě pouze v interiérových či skleníkových podmínkách). Nejvíce jsou kornoutice oblíbené mezi zahradníky. V tropických oblastech je lidé běžně pěstují skoro na každé zahradě, a právě proto je nalezneme ve volné přírodě i v jižní Americe nebo v Austrálii, kde tyto květiny zplaněly.

Zahradníci a květináři si kaly oblíbily nejen díky jejich krásnému a elegantnímu vzhledu, pro který se hodí do svatebních i smutečních vazeb, ale také pro jejich skutečně velkou výdrž. Ta je zapříčiněna jejich přirozeným způsobem života – jedná se totiž o rostliny hydrofytní; to znamená, že obvykle žijí některou částí ponořené ve vodě. A právě proto jsou nařezané stonky ve vázách tolik spokojené.

Pěstování kaly

Již z výše uvedeného je patrné, že kaly milují vodu a vlhkost. Tu jim zajistíme také ve vzdušné podobě například rosením listů i květu. V opačném případě mohou tyto rostlinné části zasychat a hrozí napadení škůdci. Při výběru stanoviště dbáme na dostatek rozptýleného světla. Kaly nepotřebují přímé slunce, ale nemají rády ani velký stín.  

Pěstování kornoutic není ze své podstaty tak úplně jednoduché. Vyžadují totiž speciální pěstební postup, kdy během roku musíme měnit množství zálivky, teplotu, množství světla a podobně. Tyto nároky pocházejí z jejího přirozeného prostředí – v Afrických oblastech, kde se kaly vyskytují, dochází k zaplavení určitého území na určitou část roku. Během zbytku roku pak oblast vysychá.

Zachováme-li pravidelný přirozený cyklus rostliny, můžeme se každoročně těšit na nové květy. Pokud si během roku nebudete vědět rady, kdy kalu přestat zalévat či hnojit, stačí ji sledovat a poví vám to „sama“. Listy začnou usychat a opadávat – důvodem však není žádné onemocnění, jak by se mohlo zdát. V tuto chvíli přestáváme rostlinu téměř zalévat a hnojit na dlouhé dva měsíce.

Pěstování kaly v květináči

Pěstování v květináči je v našich končinách asi nejběžnější způsob. Rostliny lze jednoduše přenést, když se blíží zima, a další rok je opět vytáhnout k letnění na zahradu či balkon. Květináč plníme kyprým substrátem pro pokojové rostliny. Kaly přesazujeme během léta, po jejich „období sucha“.

Když začne oddenek opět obrůstat, vyjmeme ho ze země a zasadíme do nové nádoby s čerstvou zeminou obohacenou hnojivem. Tento oddenek je nutné přikrýt alespoň dva centimetry silnou vrstvou hlíny a dopřát mu dostatek vláhy. V tuto chvíli už by půda neměla zůstávat vyschlá. Čím větší pak rostlinka je, tím intenzivněji ji zaléváme.

Pěstování kaly na zahradě

Vzhledem k faktu, že kornoutice přezimují prostřednictvím svých hlíz, je možné s nimi v zahradě zacházet jako s cibulovinami typu narcis, lilie či tulipán, a můžeme je tedy bez obav sázet i přímo do země. K tomu se uchylujeme koncem května. Hlízy je dobré nechat ještě předtím vyrašit doma nebo ve skleníku, porostou pak lépe a rychleji.

Připravený záhon by měl být dobře prokypřený, zbavený plevele a řádně prohnojený. Hlízy můžeme zasadit „nahusto“, aby bylo pro plevel obtížnější mezi rostlinami prorůstat. Okopávání a pletí záhonu totiž není příliš žádoucí, protože oddenky mají tenké kořínky, které bychom mohli při této činnosti narušit a poškodit.

Jak zasadit kalu

Kaly lze sadit do nádob či do záhonu. V případě výsadby do květináče použijeme vhodný substrát a hlízu sázíme během léta. Pokud však květiny pěstujeme v létě v záhonu, situace je trošku jiná. Hlízy do země umístíme již během května a životní cyklus takto pěstovaných kornoutic je malinko odlišný. Na tomto faktu jsou založeny i úvahy šlechtitelů, a proto nalezneme různé odrůdy těchto rostlin vhodné k pěstování venku nebo uvnitř.

Hnojení kaly

Hnojení je velmi důležité zejména při výsadbě nových či přezimovaných hlíz, a také po objevení se prvních květů. V prvním případě používáme klasický kompost smíchaný se substrátem nebo hnojiva pro pokojové rostliny. Při květu se zaměříme právě na ten, a využijeme tekutých hnojiv pro kvetoucí rostliny, díky kterým kaly pokvetou déle a intenzivněji.

Množení kaly

Množení lze provádět hned několika způsoby. Tím prvním je rozmnožování klasickou cestou, tedy prostřednictvím semen. Ta lze zakoupit v zahradnictvích či hobby marketech a držíme se vždy pokynů uvedených na obalu semínek, jelikož různé odrůdy mohou mít malinko rozdílné nároky na pěstování. Počítejte však s tím, že takto „vypiplané“ kaly pokvetou nejdříve za tři roky.

Dalším způsobem je již zmíněné množení za pomoci hlíz a oddenků. Hlízy můžeme zakoupit, ale i dělit z mateřských rostlin a zasadit zvlášť. Danou hlízu je vhodné si před výsadbou ven nechat nejprve zakořenit. Dalšími variantami množení je dělení trsů při přesazování nebo rozmnožování postranními výhonky.

Kvetoucí kala

Kaly se samozřejmě pěstují zejména pro své krásné velké květy. Díky šlechtitelům se již nesetkáme pouze s těmi klasickými sněhobílými, ale s celou řadou veselých i zajímavých barev, které budou dominovat každému záhonu.

Nakvétání přichází přibližně uprostřed léta, kdy si květiny projdou svojí „suchou fází“. Poté se začínají objevovat podlouhlá, až 9 centimetrů velká květenství. Uprostřed nich jsou žluté palice, které jsou ovinuty nálevkovitým toulcem různé barvy. Barevná část rostliny tedy není květ v pravém slova smyslu, ale pouze jakýsi druh listu chránící květenství.

To je tvořeno drobounkými květy umístěnými na oné žluté palici, které nemají květní obaly. Po jejich odkvětu se na jejich místě objevují plody – zelené bobule, které mají při plné zralosti oranžovou barvu. Uvnitř nich se skrývají světle hnědá semena.

Jak stříhat kalu

Vzhledem ke své popularitě u květinářů, zahradníků i všech, kteří jednoduše milují řezané květiny na stole, bychom si měli povědět také o správném řezu. Pokojové odrůdy obvykle květu nezbavujeme a dělá nám radost přímo v květináči. Druhy venkovní, které jsou větší, mohutnější a mají také více květů, můžeme čistými a ostrými zahradnickými nůžkami květů postupně zbavovat po celé léto.

Na podzim je venkovní kaly potřeba připravit na zimu. Jak jsme si již řekli, odrůdy pěstované v záhonech mají malinko jiný roční cyklus, a tak jejich vegetační klid začíná právě v podzimních měsících. Když je patrné zasychání listů i květů, nadzemní část jednoduše celou seřízneme, a dále se věnujeme pouze hlízám.

Kala

Druhy kaly

Kornoutice neboli kaly bychom mohli rozdělit na dva „základní druhy“, a to na kaly pokojové a venkovní. Odsud se pak můžeme odpíchnout v dalším dělení druhů i samotných kultivarů.

Druhy pokojové, tedy vnitřní, interiérové či zimní, mají životní rytmus následující – kvetou v zimě a od května do konce června mají období vegetačního klidu. Jsou také menší a méně náročné na světlo. Naopak venkovní druhy vás svými květy potěší v létě, zatímco během zimy budou odpočívat. Dorůstají se výšky až jednoho metru, mají rády slunce a dostatek vláhy.

Pokud kaly pěstujete a stále se nemůžete dočkat květů nebo máte pocit, že rostlina neprospívá a usychá, zjistěte, o jaký přesně se jedná druh a vyzkoušejte opačnou taktiku pěstování. Je totiž možné, že vlastníte pokojovou verzi a pokoušíte se z ní vypěstovat kalu letní.

Pojďme si tedy shrnout, po čem se v zahradnictví v určitých situacích dívat. Chcete-li květinu pěstovat jako pokojovou a kvetoucí v zimě, poohlédněte se po klasických kornouticích s latinským názvem Zantedeschia aethiopica.

Pokud byste rádi kaly pěstovali na zahradě, je třeba zvolit hybridní druh vytvořený ze Zantedeschia albomaculata, Zantedeschia elliotiana a Zantedeschia rehmanii. Právě z těchto příbuzných druhů byly vyšlechtěny všechny venkovní odrůdy pyšnící se odolností, výškou až jeden metr, nádherně barevnými květy a vegetačním klidem ve stejném období, jako je tomu u našich typických zahradních rostlin.

Odrůdy kaly

Odrůd je opravdu celá řada a liší se prakticky pouze v barvě květu. U kaly pokojové totiž nelze velké variace čekat, a tak se v souvislosti s kultivary bavíme především o venkovních kalách. Pojďme se tedy podívat na několik nejoblíbenějších odrůd a jejich barvy květů.

• ‚Gold Crown‘ – žlutá
• ‚Albomaculata‘ – bílá
• ‚Garnet Glow‘ – fialová s bílým středem
• ‚Mango‘ – mangová oranžová
• ‚Odessa‘ – temně fialová až černá
• ‚Orania‘ – žíhaná žlutá s oranžovou
• ‚Red Alert‘ – červená
• ‚Rehmannii Pink‘ – růžová
• ‚Le Chique‘ – fuchsiová

Přezimování kaly

Už víme, že kornoutice jsou tropické rostliny neschopné přežít nízké teploty pod bodem mrazu. Musíme je tedy správně zazimovat – to v pravém slova smyslu činíme pouze u kal venkovních, ty pokojové pěstujeme přes zimu dál, ty jsou naopak „na vrcholu sezóny“.

Na podzim, když začnou jednotlivé části rostliny zasychat a teploty klesnou pod 15 °C, odstraníme nadzemní část a ponecháme pouze pár centimetrů stonků, které vyrůstají z hlízy. Tyto stonky do jara zaschnou. Hlízy vyjmeme ze země a uložíme je na místo, kde nebudou vystaveny mrazu (potřebují teplo).

Chcete-li si hlízy rozmnožit, dbejte na to, aby rány po odstranění oček nezačaly hnít. Je vhodné je ošetřit například hnědým uhlím. Na jaře pak opakujeme každoroční rituál – zazimované hlízy vložíme do květináče se substrátem a pískem, předpěstujeme si je a v květnu přemístíme do záhonu.

Choroby kaly

Kaly mohou trpět celou řadou problémů. Většina z nich často plyne ze špatné péče, ovšem někdy se jim nevyhne ani sebelepší pěstitel. Mezi nejčastější škůdce patří svilušky a mšice. Ty napadají především příliš suché rostliny – prevencí je tedy dostatečná zálivka a zvlhčování listů i květů (například rozprašovačem).