Author článku: Monika Břešťanská
Křen selský, odborně zvaný Armoracia rusticana, je v české kuchyni velmi oblíbený již dlouhá léta. Dříve se pěstoval snad na každé zahrádce, nicméně jeho popularita s časem slábne. To je ale škoda, protože tato silně aromatická rostlina má skutečně zázračné účinky na lidské zdraví.
Jeho pěstování je velmi jednoduché, žije totiž prakticky vlastním životem a jediné co potřebuje, je vhodné stanoviště a trocha závlahy. V následujících řádcích se dozvíte, jak docílit bohaté úrody a kde následně vypěstovaný křen upotřebit.
Jak pěstovat křen
Křen je rostlina patřící do čeledi brukvovitých, kam řadíme například také zelí, kapustu, brokolici, květák nebo třeba brukev řepku olejku. I když by se podle jeho vzhledu mohlo zdát, že je příbuzný spíše s mrkví a petrželí, botanicky nejblíž jsou křenu ředkve, řeřicha nebo hořčice setá. Rostlina původem pochází z Ruska, protože ale velmi lehce zplaňuje, můžeme křen najít i na pozemcích kolem starých staveb, podél cest a tak podobně.
Jedná se o vytrvalou rostlinu, která se na zahrádkách pěstuje pro svůj kůlovitý kořen. Ten je silně aromatický a obsahuje velké množství silic, vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek. Protože se jedná o trvalku, sklízíme kořeny až druhý nebo třetí rok, nicméně existuje také moderní forma pěstování křenu jako jednoleté rostliny, kdy se úrody dočkáme hned v prvním roce.
Rostlinu sadíme do polostínu, nemá příliš v oblibě přímé slunce. Křenu totiž vyhovuje vlhko a má rád úrodné hlinité půdy. Na zahradě bychom měli jeho pěstování vyhradit jedno místo, kam jej budeme sadit pravidelně. Křen je totiž velice invazivní a každý kousek kořene, který v půdě zůstane, znamená růst nové rostliny. Pokud se jej budete chtít „zbavit“, budete muset odstranit ze země všechny části kořene, což je zejména u starých kusů velmi náročné, protože zasahují až do půlmetrové hloubky.
Pěstování křenu
Jednoleté pěstování křenu
Jedná se o moderní metodu, kdy křen sklízíme již v prvním roce. Na jaře sázíme kořenové řízky, které svými rozměry připomínají tužku. Ty zasadíme do hloubky 15 centimetrů tak, že původní vrchol řízku opět směřuje vzhůru. Během června zbavíme rostlinu postranních kořínků a necháme tedy prostor pro růst pouze tomu hlavnímu. Křen sklízíme na podzim.
Víceleté pěstování křenu
Při víceletém pěstování vycházíme z toho, že z jedné mateřské rostliny sklízíme kořeny po dobu několika let. S pěstováním začínáme pomocí silného, alespoň 2 centimetry širokého a 10 centimetrů dlouhého řízku, který zasadíme 15 cm hluboko. Když se nad povrchem objeví první výhony, zeminu odhrneme až k vrcholu řízku. Zde odstraníme skoro všechny výhony kromě dvou nejsilnějších. Odstraníme také jemné postranní kořínky. Poté křen opět přikryjeme a necháme růst. Tuto činnost opakujeme ještě na začátku a na konci léta. Na podzim pak přichází sklizeň kořene (viz kapitola o sklizni křenu).
Pěstování křenu ze semínek
Pěstovat křen ze semínek je zdlouhavé, náročné, a také zbytečné, proto se k této metodě příliš mnoho zahradníků nepřiklání. Možné to však je, nicméně semena je poměrně obtížné sehnat. V zahradnických potřebách mnohem častěji narazíte na sadbu ve formě kořenového řízku. Tímto způsobem lze efektivně a rychle křen rozmnožit bez zdlouhavého předpěstovávání. Výjimku však tvoří příbuzný křen velkoplodý, který se množí především semeny, nicméně není tak známý.
Pěstování křenu venku
Z důvodu rozměrného kořenu lze křen pěstovat pouze v záhonech. Před samotným vysazením musíme zvolit vhodné stanoviště. Toto místo by se mělo nacházet v polostínu a počítejte s tím, že na něm budete křen pěstovat dlouhodobě. Pokud byste v příštím roce zasadili jiné rostliny, může se stát, že z nějakého zbytku v zemině křen znovu vyroste a budete se ho muset zbavit. Půda musí být hlinitá, zbavená plevele a dobře prokypřená, aby mohl kořen bez větších překážek pěkně růst a měl souměrný tvar.
Rostlina sama o sobě vytváří obvykle velmi bohatý kořenový systém s jedním kořenem hlavním a množstvím těch postranních. Chceme-li sklízet mohutný kořen vhodný ke zpracování, měli bychom během vegetačního období pravidelně zasahovat do vývoje tohoto systému a zbytečné tenké postranní kořínky odstranit. Stačí tedy rostlinu „vytáhnout“ ze země, očistit hlavní kořen a zase ji vrátit zpátky. Nemusíte mít obavy, že by křen uhynul. Velice rychle se opět uchytí a poroste dál. Odměnou za tuto péči budou silné kusy výborné pro použití v kuchyni.
Jak zasadit křen
Jak jsme si již řekli, k rozmnožování křenu využíváme výhradně kořenových řízků. Ty si můžeme buď koupit, nebo si jednoduše odřezat kousky kořene, který máme připravený ke zpracování, nebo je odříznout z postranních kořenů již pěstované rostliny. Řízek by měl mít 1,5-2 cm v průměru a být alespoň 10 cm dlouhý. Do země vyhloubíme díry vzdálené přibližně 60 centimetrů od sebe a kořeny do nich svisle zapíchneme. Poté je přikryjeme zeminou tak, aby nad vrchní části řízku byla alespoň 15 centimetrová vrstva.
Hnojení křenu
Křen je prakticky plevel, který není na výživu příliš náročný. Před zasazením kořenových řízků půdu promísíme s kompostem. V průběhu pěstování už však křen nepřihnojujeme, protože by rostlina vyhodila příliš listů, které by nejen zabíraly příliš místa na záhonu, ale také by odebíraly živiny, které potřebujeme dostat spíše do kořene.
Množení křenu
Křen lze množit semeny i vegetativně. Záleží to zejména na konkrétním druhu a odrůdě. V tomto článku se obecně bavíme o křenu selském, protože se jedná o nejběžnější druh na našich zahradách. Ten se pěstuje pouze vegetativně pomocí kořenových řízků. Řízky odebíráme na podzim z mateřské rostliny a do jara je uchováváme stejně jako kořeny ke konzumaci, tedy ve sklepě v bedýnkách s pískem. Existují však druhy, které pěstujeme výhradně ze semen. Mezi ně patří například křen velkoplodý nebo křen wasabi známý z japonské kuchyně.
Kvetoucí křen
Rostlina kvete od června až do srpna. Květenství jsou bohatě větvené hrozny vyrůstající z koncových částí stonků. Samotné květy jsou stopkaté, čtyřčetné, drobné a mají bílou barvu. Po odkvětu se objevuje plod – šešule. Během vegetačního období bychom měli křen těchto květenství zbavovat tak, že je ještě před vykvetením ostříháme. Rostlina totiž věnuje příliš energie a živin do této části a kořen by nebyl tak mohutný.
Jak sušit křen
Křen se dá uchovávat mnoha způsoby. Buďto můžeme na podzim sklizené kořeny nechat v čerstvém stavu v chladném a tmavé místnosti v bedýnkách s pískem, nebo jej nakládat a zavařovat, mrazit, a dokonce jej můžeme i sušit. Sušený křen pak dobře využijeme jako koření do omáček nebo vývarů. Kořen sušíme buď vcelku, pouze podélně rozříznutý, nebo nastrouhaný či nakrájený na kousky. Větší kousky můžeme umístit jen tak do sušičky na ovoce a bylinky, pod strouhaný umístíme například pečící papír. Teplota sušení nesmí přesáhnout 40 °C.
Jak sklízet křen
Při jednoletém pěstování sklízíme jednoduše celou rostlinu, ze které odstraníme kořen a zbytek vegetace můžeme kompostovat. Co se týče pěstování víceletého, je sklizeň o něco složitější. Jak jsme si již popsali výše, při víceletém pěstování během vegetačního období pravidelně odstraňujeme z kořene přebytečné výhony a postranní kořínky. Na podzim pak celý kořen vykopeme i s nadzemní částí. Seřízneme jej tak, aby jeho vrchní část zůstala spojená s listy, a tuto část opět vrátíme do země. Tímto způsobem lze z jedné rostliny sklízet i deset let.
Křen
Druhy křenu
Křen selský – druh hojně pěstovaný v Evropě pocházející z oblasti Ruska a Eurasie. Právě tento druh dostanete také na pultech v marketech nebo na trzích. Kromě toho u nás roste také planě a nalézt ho lze podél toků řek, podél cest nebo na starších neudržovaných pozemcích kolem budov, kde jej dříve někdo pěstoval.
Křen velkoplodý – tento druh najdeme spíše v přírodě. Vyskytuje se pouze v oblastech východního Slovenska, Maďarska, Rumunska a Srbska; jedná se tedy o endemit této oblasti. Množí se především semeny, a tudíž není tak invazivní jako křen selský. Od toho se také liší chutí kořene, která je spíše nasládlá až mírně štiplavá.
Armoracia sisymbrioides – roste planě na Sibiři a v Rusku.
Odrůdy křenu
Japonský křen wasabi – je velmi specifický druh křenu pěstovaný v Japonsku. Jeho barva je zelená a chuť velmi silně ostrá. Obě tyto vlastnosti se brzy po nastrouhání ztrácí, proto wasabi pasta, která je k dostání v obchodních řetězcích, není vlastně skutečný křen, ale pouze náhražka s jeho výtažkem. Wasabi je nepostradatelný v japonské kuchyni, kde se nejčastěji využívá jako příloha k sushi.
Katran – vyznačuje se skutečně mohutným kořenem, který může mít v průměru až 10 centimetrů. Tato odrůda je velmi oblíbená v Rusku, odkud také pochází. Snadno tedy snáší mrazy i další nehostinné povětrnostní podmínky. Lze jej ještě dělit na dvě „pododrůdy“ – Accord s čistě bílou dužinou kořenu, a Picadrom, který má dužinu šedivou.
Atlant – kořen má v průměru kolem 6 centimetrů a dorůstá se délky až 20 centimetrů. Dužina je bílá, aroma silné a příjemné.
Tolpukhovsky – tato odrůda je vhodná pro velkopěstitele a k mechanizované kultivaci i sklizni.
Valkovsky – velmi invazivní odrůda, která je již v Rusku a na Ukrajině považována za divokou.
Mezi další odrůdy patří například ‚Suzdal‘, ‚Malinsky‘ nebo ‚Variegata‘ s mramorovanými listy.
Účinky křenu
Křen se již po staletí využívá v lidovém léčitelství pro své pestré účinky na lidský organismus a zdraví. Pomáhá totiž s celkovým posílením organismu, imunitního systému, ale i s dalšími problémy. Zmínit můžeme například:
- Antibiotické a antiseptické účinky (použití při zánětech všeho druhu)
- Pomoc při kašli, zahlenění a nachlazení
- Úprava střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky
- Zlepšuje metabolismus a podporuje trávení
- Má močopudné účinky a zbavuje tělo nadbytečné vody
- Listy křenu se používají jako obklady při bolestech zad, ischiasu a revmatu
- Léčba paradontózy a zánětů dásní
Křen jako koření
Křen je výborné dochucovadlo, které lze používat buď v čerstvé či sušené formě. Sušený kořen namletý na jemná prášek se v kuchyni využívá jako koření. Přidává se do omáček, do vývarů, ke zvěřině nebo jiným výrazným masům. Čerstvý strouhaný křen podáváme jako přílohu k pečeným masům a teplým uzeninám, případně jím lze dochutit například hořčici nebo nakládané okurky.
Přezimování křenu
S přezimováním křenu si nemusíte dělat vůbec žádné starosti. Vzhledem k tomu, že tato rostlina pochází z nehostinných oblastí Ruska, zvládá zimu naprosto bez problémů. Před zimou pouze včas skliďte kořen, aby jej křen ještě dokázal částečně obnovit. Můžete také odstranit nadzemní část, ale není to nutné.
Křen v kuchyni
Uzené maso s křenovou omáčkou
V hrnci rozpustíme 3 lžíce másla, přidáme 3 lžíce hladké mouky a připravíme světlou jíšku. Tu následně zalijeme půllitrem hovězího vývaru, a řádně promícháme. Vaříme asi dvacet minut, poté přidáme tři lžíce cukru krupice, 3 lžíce octa, špetku soli, 200 ml 33% smetany a hrst čerstvého strouhaného křenu. Nejprve dejte křenu raději méně a v případě potřeby přidejte, některé kusy jsou totiž velmi silné. Omáčku ještě trochu prohřejeme a podáváme s plátky orestovaného uzeného masa a přílohou.
Křenová hořčice
Asi 200 gramů křenu oloupeme a nastrouháme najemno na struhadle. Přidáme 300 gramů plnotučné hořčice (může být i jiná dle chuti, například dijonská). Promícháme, dochutíme octem, solí či pepřem a znovu promícháme. Hořčici uchováváme ve skleněné uzavíratelné nádobě v lednici. Podáváme ji k masům a teplým uzeninám.
Čaj z křenu
Křenový čaj je užitečný při celé řadě problémů. Popíjí se při silném zahlenění a nemocech horních dýchacích cest, při chřipce a nachlazení, ale také při průjmu. Připravujeme jej z čerstvého nastrouhaného křenu, kdy dáme 3 lžičky do hrnku a zalijeme je 250 ml horké vody. Nezapomeňte na med, můžete přidat i citron nebo mátu; bez těchto ingrediencí by vám odvar asi moc nechutnal. Po 10 minutách louhování čaj přecedíme a popíjíme po doušcích během celého dne.
Choroby křenu
Ani aromatickému a pálivému křenu se choroby a škůdci nevyhýbají, naštěstí jim však ve většině případů dobře odolává. Napaden může být následujícím:
Vir mozaiky tuřínu – projevuje se na starších listech prstencovitými skvrnami a žlutými čepelemi listů. Přenáší jej zejména mšice nebo jiný škodlivý hmyz. Během let se může koncentrace viru zvyšovat a rostlina je nakonec téměř neúrodná, protože místo toho, aby investovala energii do zesílení kořene, bojuje s napadením Je tedy lepší se napadeného křenu zbavit a obstarat si nové řízky.
Bílá puchýřnatost křenu – způsobuje ji plíseň bělostná a na pohled ji poznáme tak, že se zprvu na listech objevují žluté skvrny, a později se na rubu listu objeví bílý povlak a puchýřky.
Skvrnitost listů – v případě výskytu skvrn na listech (obvykle hnědé barvy) je rostlina napadena nějakým druhem hub. Skvrny mohou mít různé tvary, velikost i umístění. Důležitou prevencí je pravidelné odstraňování starých listů a pletí záhonu.
Kořenové hniloby – asi největším problémem pro pěstitele jsou kořenové hniloby, které opět způsobují houby. Jejich výskyt není moc častý, objevují se po sklizni a napadený kořen není vhodný ke konzumaci. Pokud se toto onemocnění u vašich rostlin vyskytne, odstraňte z daného místa všechny rostliny, zničte je a na tomto pozemku nepěstujte křen po dobu 3 let.
Dřepčík křenový – jedná se o živočišného škůdce, kterého poznáme tak, že z rostliny rychle odskočí, pokud se přiblížíte. Žere listy a tím poškozuje celou rostlinu. Larvy se zakuklí v zemi a na jaře se na stejném místě objevují noví brouci, proto je dobré křen ošetřit nějakou formou insekticidu.
Mandelinka řeřišnicová – tento zelený až modrý brouk vykusuje do listů drobné dírky. Během vegetačního období mohou rostlinu napadnout hned dvě generace, proto ji při napadení ihned ošetřete insekticidem.