Mandarinkovník

Author článku: Monika Břešťanská

Šťavnaté oranžové plody, jejichž vůně zvěstí příchod Vánoc nebo naopak dovolenou ve Středomoří, miluje asi každý. Existuje nespočet různých variant a odrůd, některé jsou větší, jiné mají silnější kůru, sladší chuť nebo se vyznačují absencí pecek. U mandarinek si zkrátka každý přijde na své.

Asi vás alespoň jednou při jejich konzumaci napadlo, zda je možné si mandarinkovník vypěstovat i u nás, a jestli by se zrovna na tom vašem objevily také vytoužené plody. V tom případě vás jistě potěšíme, a v následujícím článku vám také poradíme jak na to!

Jak pěstovat mandarinkovník

Mezi pěstiteli citrusů jsou mandarinkovníky velmi oblíbené. Jejich plody totiž můžete sklízet i u nás, stačí jen dopřát stromku tu správnou péči. Mandarinka obecná, latinsky zvaná jako Citrus reticulata, patří do rodu citrusů, kde mimo jiné nalezneme také citrony, grepy, limetky, pomeranče, pomelo, kumquat a další druhy. Méně známý je asi fakt, že nehybridním a původním druhem je právě mandarinka, pomelo a kumquat, zatímco pomeranče, citrony a limetky vznikly křížením, šlechtěním či přirozenou hybridizací.

Mandarinka je poměrně nízký, neopadavý strom, který nese oranžové a sladké plody stejného názvu. Vyskytuje se zejména v oblastech se subtropickým podnebím a jejím domovem je asijský kontinent, s největší pravděpodobností se jedná konkrétně o Japonsko.

Rostliny milují teplé, a zároveň vlhké podnebí s dostatkem srážek. Průměrná teplota by měla být kolem 22 °C, přežijí však i krátkodobější mrazy do -10 °C. Půda musí být neustále přiměřeně vlhká a dobře propustná. Živiny pro strom nejsou příliš důležité a nepotřebuje jich mnoho. Stromky vyžadují slunečné stanoviště; jen tak jsou plody dobře uzrálé a sladké.

Pěstování mandarinkovníku

Pěstování není příliš náročné, chce to však vědět, co rostlina potřebuje. Tím je zejména vhodný substrát. V zahradnictví či hobby marketu lze pořídit zeminu přímo pro citrusy, která má optimální pH, strukturu, propustnost i živiny. Stromek zaléváme přiměřeně tak, aby byl substrát neustále vlhká, ale ne přemokřený.

Abychom se dočkali plodů, umístíme rostlinu na dostatečně světlé a teplé místo. Ideální je skleník, v létě lze květináč přenést i na zahradu. Pěstovat lze i ze semen, ale mnohem jistější je zakoupení 2-3 roky starého, předpěstovaného stromku. Mandarinka totiž začíná plodit nejdříve čtvrtým rokem.

Pěstování mandarinkovníku v květináči

Pěstování v květináči je v našem mírném podnebí asi nejběžnější. Květináč musí disponovat mnoha drenážními otvory ve spodní části. Na dno poté umístíme drenážní vrstvu z drobnějších kamenů a zasypeme vhodným substrátem. Rostliny pěstované v nádobách můžeme mít v interiéru i ve skleníku, v létě je pak možné přemístění na zahradu.

Pěstování mandarinkovníku ze semínek

Vypěstovat si rostlinku ze semínek z plodů zakoupených v supermarketu je možné. Nejvíce vhodné jsou mandarinky v BIO kvalitě, mají totiž vyšší procento klíčivosti. Semena musíme nejprve na 14 hodin namočit do vody. Poté z nich sloupneme svrchní slupku a zasadíme je do květináče. Za několik dní začínají klíčit a nad povrchem zeminy se objeví první zelené části.

Aby se nám tento proces vydařil, nesmí být půda nikdy vyschlá a květináč musí být na velmi teplém a světlém místě. Nechejte semeno klíčit klidně na parapetu nad topením, to je pro něj naprosto ideální. Květináč můžeme překrýt také fólií a vytvořit tak malý „pařáček“. Fólii sundáme, když se objeví první lístek.

K prvnímu přesazení přistoupíme tehdy, když je rostlině květináč malý. Nejčastěji půl roku po vysazení. Poté přesazujeme pouze tehdy, prorůstají-li kořeny dnem květináče. Do nové nádoby nezapomeneme opět dát drenážní vrstvu, čerstvou zeminu a hnojivo.

Při pěstování ze semen zakoupených plodů se však na naší rostlině nemusíme dočkat plodů vůbec. Odrůdy prodávané v obchodech jsou přešlechtěné, a i kdyby se nám mandarinky nakonec podařilo vypěstovat, pravděpodobně bude jejich chuť velmi odlišná od té původní. Vyzkoušet můžete roubování, díky kterému se plody mohou objevit a být dokonce vhodné ke konzumaci.

Pěstování mandarinkovníku venku

Mandarinky můžeme úspěšně letnit. Když rtuť na teploměru neklesá pod 20 °C, přemístíme stromek na prosluněné místo do zahrady, kde jej ponecháme opět do chvíle, kdy se průměrná denní teplota sníží pod 20 stupňů. Pamatujte na intenzivnější zálivku.

Pěstování venku celoročně se nedoporučuje. Pokud bychom tak chtěli učinit, je potřeba vybrat tu nejodolnější odrůdu proti mrazu. Ta přežije pouze v teplejších oblastech, kde jsou krátké a mírné zimy, přičemž teploty neklesají pod -5 °C. Ven také sázíme stromky starší tří let, jen ty se s nízkými teplotami umí vypořádat.

Pěstování mandarinkovníku doma

Pěstování doma je velmi snadné. Dodržujeme všechny výše zmíněné základní pravidla o pěstování v květináči. Mandarinkovník umístíme blízko oknu, do vytápěné místnosti. Přes zimu jej můžeme přenést do pokoje nevytápěného, nebo třeba do zimní zahrady.

Jak zasadit mandarinkovník

Sadba mandarinky se nijak neliší od vysazování jiných stromků. Jak postupovat při pěstování ze semene, a tedy i při jeho výsadbě, jsme si popsali již výše. Pokud jste si zakoupili předpěstovaný stromek, zvolte pro jeho přesazení o několik centimetrů větší květináč, než byl ten původní.

Chcete-li strom vysazovat přímo do země například ve skleníku, jáma by měla být asi o 30 centimetrů hlubší i širší, než je kořenový bal. Budete ji totiž částečně vysypávat substrátem pro citrusy. Následně stromek umístěte do připravené jámy a překryjte opět vhodnou zeminou.

Hnojení mandarinkovníku

Rostliny nejsou na živiny náročné – to však platí jen při životě v jejich přirozeném podnebí a přímo v zemi. Pěstujeme-li je v květináči, musíme je hnojit. Hnojivo volíme tekuté, určené přímo pro citrusy. Aplikujeme jej se zálivkou přibližně jednou za 14 dní, a to celoročně. Dostatek živin také znamená větší pravděpodobnost úspěchu vypěstování plodů.

Množení mandarinkovníku

Rostlinu lze množit několika způsoby:

• Generativní cestou prostřednictvím semen
• Roubováním
• Očkováním
• Vrcholovými řízky (obtížné)

Kvetoucí mandarinkovník

Květy se u stromků celoročně pěstovaných doma mohou objevit kdykoliv. Pokud rostlině dopřáváte období vegetačního klidu, s největší pravděpodobností se s nimi setkáte v letních měsících. Mají bílou až krémovou barvu, silně a příjemně voní, a jsou samosprašné.

Řez mandarinkovníku

Díky svému kompaktnímu vzrůstu a velmi pomalému růstu rostlina pravidelný řez nevyžaduje. Během jejího života se zbavujeme pouze těch větví, které jsou viditelně poškozené (případně napadené nějakým škůdcem nebo onemocněním) a těch, které narušují pěkný tvar stromku. Ve velmi raných fázích můžeme občas vrcholky zaštipovat pro košatější vzhled.

Mandarinkovník

Druhy mandarinkovníku

Pod lidovým názvem mandarinka se skrývá hned několik různých druhů, jejichž plody jsou sice podobné, ale ne úplně totožné. Na pultech obchodů můžeme rozlišit jakési tři základní „druhy“, a to mandarinky, klementinky a tangerinky.

Klementinky jsou nejmenší, nejsladší a jejich velmi tenká kůra se dobře loupe. Naopak tangerinky jsou velké, se silnou kůrou a obvykle obsahují i množství pecek. Klasická mandarinka je pak střední velikosti, s měkkou ale silnější kůrou a sladkou chutí. Obecně lze však říct, že se šlechtitelé snaží o vytvoření optimálně velkého plodu bez pecek, který se snadno loupe a má velmi sladkou chuť. Právě z těchto důvodů se hranice mezi výše zmíněnými druhy ztenčuje a obvykle už nelze poznat, o který plod se vlastně jedná.

V následujícím výčtu si však uvedeme botanické druhy původní i hybridní. Z těchto druhů se následně šlechtí nové odrůdy.

• Mandarinka obecná (Citrus reticulata) – o tomto druhu se vlastně zmiňujeme v rámci našeho článku nejvíce. Je také celosvětově nejrozšířenější a dal vzniknout mnoha odrůdám.
• Satsuma (Citrus unshiu) – i satsumy najdeme často na pultech obchodů. Pocházejí z Japonska a strom se vyznačuje svými zvlněnými listy a poměrně nízkým vzrůstem. Plody jsou střední velikosti a pecky v nich nenajdeme. Kůra se loupe snadno a chuť je výrazně sladká.
• Mandarinka středozemní (Citrus deliciosa) – tento druh pochází pravděpodobně z Itálie, nicméně dnes se hojně pěstuje v celém Středomoří. Plody mají mnoho pecek, kůru světlejší oranžové barvy a jsou silně aromatické.
• Mandarinka klementina (Citrus x clementina) – mandarinky klementinky jsou malé, s velmi tenkou kůrou. Postrádají semena a dužina je velmi sladká a šťavnatá. Celý plod včetně kůry navíc velmi intenzivně voní. Klementinky se řadí mezi nejoblíbenější druhy.
• Mandarinka tangerina (Citrus x tangerina) – tangerinky, chcete-li tanžerinky, jsou podstatně větší, mají tmavou, červeno oranžovou kůru i dužinu. Uvnitř obvykle nalezneme mnoho semen.

Odrůdy mandarinkovníku

Z výše uvedených druhů se postupným křížením dostáváme k odrůdám. Každá z nich má své charakteristické vlastnosti jako je odlišná chuť, vzhled plodu, síla kůry, přítomnost semen a podobně. Také habitus celé rostliny se obvykle liší, nicméně při pěstování v domácích podmínkách jsou stromky většinou naroubované, a tak se „hobby pěstitelů“ tato záležitost příliš netýká.

Nyní se však pojďme podívat na nejoblíbenější odrůdy, které můžeme pěstovat doma, nebo jejich plody zakoupit v obchodě. Abychom si pochutnali, je dobré znát jméno odrůdy i její základní vlastnosti – každý totiž u mandarinek preferuje jiné.

• ‘Clementina’ – jedná se o jakousi „základní“ odrůdu mandarinek klementinek. Stromek je drobného vzrůstu a stejně tak i plody.
• ‘Clemenules’ – velice podobná odrůda Clementině. Plody jsou malé, sladké a šťavnaté, neobsahují pecky.
• ‘Clauselina’ – odrůdy satsumy pěstovaná hlavně ve Španělsku. Plné zralé plody mají tendenci vysychat a ztrácet kvalitu chuti.
• ‘Portofino’ – stromek je malý a hustě olistěný. Plody naopak velké a šťavnaté.
• ‘Marisol’ – tato odrůda je velmi oblíbená při pěstování v interiéru. Je odolná, nenáročná a obvykle v domácích podmínkách i plodí.
• ‘Miaygawa 00’ – poměrně nový kultivar satsumy se zploštělými plody, které se dobře loupou.
• ‘Primasole’ – odrůda byla vyšlechtěna v Itálii z klementinek. Plody jsou proto drobnější, šťavnaté, sladké a dobře se loupou. V dužině se nevyskytují semena a dílky lze snadno oddělovat.
• ‘Rubino’ – další kultivar klementinky, který však vznikl přirozenou hybridizací. Plody jsou však větší a mají tmavší barvu.
• ‘Minneola’ – nejběžnější odrůda tangeriny. Plody jsou velké, až zaměnitelné s pomeranči. Charakteristický je pro ně malý „výstupek“ ve spodní části.

Mezi další oblíbené odrůdy patří: Spinoso, Oroval, Carin, Nules, Temple orance, Nova, Clemapo delicia, Corsica 2, Fortune či Caffin.

Na co využít mandarinkovník

Plody mandarinkovníků jsou samozřejmě nejčastěji využívání v kuchyni, kde se konzumují v syrové podobě, ale i jako kompoty nebo jako součást pečených moučníků a tepelně zpracovaných pokrmů.

Samotná rostlina je využívána především jako okrasná – pěstuje se v interiérech i v tropických sklenících. Často zdobí různé společné prostory restaurací, hotelů, obchodních center a podobně.

Své využití našly také květy. Ty jsou silně aromatické a esenciální oleje, které se z nich získávají, se používají v parfumerii a kosmetickém průmyslu. Pro tyto účely se také lisuje kůra plodů nebo listy. Z těchto částí rostliny se získává mandarinková silice hojně obsahující D-limon.

Kůru z plodů využívají i hospodyňky pro výrobu ekologických čisticích prostředků nebo v lidovém léčitelství. V tomto případě se kůra suší, rozemele a následně se zalije horkou vodou a výpary se inhalují. Vonné silice se využívají také v aromaterapii.

Účinky mandarinkovníku

Výše jsme si již naznačili, že sušenou kůru lze inhalovat. Proč se to ale dělá a s čím dalším nám může tato domácí medicína pomoct?

• bolesti hlavy
• nachlazení
• trávení
• suchý kašel

Kůru lze sušit v sušičce na ovoce nebo v troubě. Následně ji rozemeleme a zaléváme horkou vodou. Nezapomeňte však použít plody v BIO kvalitě bez chemického ošetření!

Přezimování mandarinkovníku

Rostlina potřebuje období vegetačního klidu, a to i při celoročním pěstování doma. Koncem podzimu tedy mírně snížíme zálivku a množství hnojiva (hnojení můžeme úplně pozastavit). Květináč se stromkem umístíme do nejchladnější místnosti, ve které je dostatek rozptýleného světla. Brzy zjara opět přenášíme do tepla, kde starší mandarinkovník může začít kvést.

Při letnění stromek přenášíme do vnitřních prostor hned, jak průměrná denní teplota klesne pod 20 °C. Máte-li starší stromek odolné odrůdy, který jste se rozhodli celoročně ponechat na zahradě, je potřeba, aby byly zimy ve vaší oblasti krátké a mírné. Rostlina je schopna během vegetačního klidu snášet teploty do -10 °C. Je však nutné dobře chránit kořeny mulčováním a celý strom můžeme obalit netkanou textilií.

Mandarinky v kuchyni

Mandarinkovník se pěstuje zejména pro své plody, které mají největší využití v kulinářství. Obvykle se konzumují jen tak zasyrova, jsou ale součástí celé řady sladkých i slaných receptů.

U nás se mandarinky přidávají hlavně do sladkých moučníků, ať už v syrové nebo kompotované podobě. Najdeme je v bublaninách, želatinových či piškotových řezech, v pudincích nebo zmrzlinových pohárech. Ve fantazii se zkrátka meze nekladou – hodí se kamkoliv, kde je možné využít i jiného ovoce.

Ve světě se chuť mandarinek vyjímá i v receptech slaných. Zejména v asijské kuchyni se ovoce kombinuje s kachním, krůtím či kuřecím masem, kdy jej používáme jako součást nádivky nebo omáčky. Výborné jsou také v kombinaci s rybami a vínem nebo se zázvorem.

Čaj z mandarinkové kůry

Sušená kůra z chemicky neošetřených mandarinek je výborným lékem na špatné trávení i na suchý a dráždivý kašel. Lžičku mleté kůry dáme do šálku, přidáme čerstvou mátu a směs zalijeme horkou vodou. Poté čaj přecedíme a pijeme 2krát denně.

Choroby mandarinkovníku

Paraziti a choroby se nejčastěji vyskytují na rostlinách nevhodně pěstovaných, oslabených a neošetřovaných. Není však žádnou výjimkou, že i přes veškerou péči se s těmito problémy nebudete potýkat. Citrusy jsou totiž k napadení patogeny a škůdci poměrně náchylné.

Nejběžnějším problémem je napadení savým hmyzem jako jsou mšice, svilušky a třásněnky. Často se vyskytují také červci a puklice. Co se týče chorob, objevují se především plísně a hniloby. Ty jsou však často způsobeny nevhodnou péčí a přemokřením rostliny. V případě, že dojde k opadu listů, je na vině pravděpodobně opět přebytek vody, nebo nevhodný způsob přezimování (příliš vysoké teploty).