Okurky

Kdo by nemiloval šťavnaté okurky, které mají široké využití nejen v kuchyni. Během sezóny se nejčastěji konzumují čerstvé, a protože obsahují velké množství vody, pomáhají i s doplněním tekutin v …

Okurky

Author článku: Monika Břešťanská

Kdo by nemiloval šťavnaté okurky, které mají široké využití nejen v kuchyni. Během sezóny se nejčastěji konzumují čerstvé, a protože obsahují velké množství vody, pomáhají i s doplněním tekutin v rámci pitného režimu. Oblíbené jsou jako součást různých salátů. Po sezóně je zase nakládáme a zavařujeme, díky čemuž se z nich stává skvělá pochoutka k doplnění slaných mís, chlebíčků i masových pokrmů.

Okurky jsou navíc nenáročné na pěstování, plody tak sklidí i zahradníci začátečníci. Pojďme se podívat na možnosti pěstování okurek, kterých je celá řada, ale také na to, jak je využít v kuchyni nebo na co si během sezóny dát pozor.

Jak pěstovat okurky

Okurka (Cucumis) patří do čeledi tykvovitých, kam řadíme také například melouny, dýně nebo cukety. Rostlina pochází z Asie, konkrétně pravděpodobně z oblastí Indie a Číny. V našich podmínkách se okurky pěstují jako jednoleté rostliny. Vyznačují se rychlým růstem, stonky jsou popínavé a kromě klasického horizontálního pěstování je tedy lze pěstovat také vertikálně.

Stonek je dužnatý, pokrytý drobnými chloupky, později dřevnatí. Také listy jsou mírně chlupaté, většinou dlanitě laločnaté, poměrně velké. Mezi nimi se objevují žluté květy, na jejichž místě vyrůstají po odkvětu plody.

Plodem je dužnatá “bobule” – od klasické bobule se samozřejmě v mnohém liší, nicméně podle určitých rysů řadíme okurky do této skupiny. Plody mají poměrně silnou slupku, uvnitř ukrývají velké množství zploštělých semen. 

pestovani okurek

Pěstování okurek

Okurky patří v českých zahradách mezi nejpěstovanější zeleninu. Rychle rostou, jsou nenáročné a výnosy bývají poměrně vysoké. 

Sadbu je vhodné si předpěstovat, vyhnete se plísním. Pro ochranu před nemocemi a škůdci můžeme rostliny také roubovat. Sazenice vyžadují závětří a dobře vyživenou propustnou půdu bohatou na humus.

Důležité je intenzivní zalévání už od výsadby; v horkých letních dnech dopřáváme rostlinkám závlahu i dvakrát denně. Nikdy nezaléváme za rozpáleného slunce a snažíme se vyhnout listům. Ze záhonu pravidelně odstraňujeme plevel. Vhodné je použití mulče nebo netkané textilie. 

Pěstování okurek v květináči

Rostliny potřebuje ke zdárnému růstu a dozrávání výživných plodů dostatečně vyvinutý kořenový systém. Proto volíme prostorné květináče, které jsou jak hluboké, tak široké. Ideální jsou větší, vyšší truhlíky, do kterých lze upevnit oporu v podobě sítě nebo popínací mřížky. Existují přímo dřevěné truhlíky s mříží, na které lze rostliny pěstovat vertikálně. 

Díky vertikálnímu pěstování jsou rostliny neustále v suchu, vystavené slunci a lze tak předejít napadení plísněmi a hnilobami. Navíc ušetříme mnoho prostoru, což se při pěstování v nádobách na balkoně nebo terase velmi hodí. Stejným způsobem však lze pěstovat okurky také v záhonu či ve skleníku.

Nádoby je třeba před výsadbou sazenic naplnit výživným zahradním substrátem smíchaným s kompostem či hnojem. Na dno můžeme dát drenážní vrstvu, aby nám kořeny zbytečně nestály v podmáčené zemině a nehrozilo jejich uhnívání. 

Pěstování okurek ze semínek

Většina zahradníků nakupuje již předpěstované sazenice od velkopěstitelů. Není ale nijak náročné si sazenice předpěstovat doma. Potřebovat k tomu budete teplou a světlou místnost v interiéru či vyhřívaný skleník, malé květináče (mohou být i například prázdné kelímky od jogurtů), substrát určený ke klíčení semen a samozřejmě certifikované osivo.

Vypěstování jedné sazenice trvá asi 3 až 4 týdny. Do venkovního záhonu je vysazujeme po “zmrzlých mužích”, takže termín vysetí semen přizpůsobíme. 

Květináče či kelímky (do kterých uděláme vespod díru pro odtok přebytečné vody) naplníme substrátem, který dobře vyživíme kompostem či jiným hnojivem, ideálně s vysokým obsahem dusíku. Do každého květináče následně umístíme pár semen, překryjeme je zeminou a zvlhčíme pomocí rozprašovače. Substrát musí být neustále mírně vlhký.

Semena můžeme vysazovat také přímo do záhonu. Dřív byla tato praxe zcela běžná, nicméně dnes můžete o celou úrodu přijít po napadení okurkovou plísní. Doporučuje se tedy do záhonů v polovině května ukládat již kvalitní vzrostlé sazenice.

jak zasadit okurky

Pěstování okurek venku 

Pro pěstování okurek volíme slunné stanoviště. Pokud máme záhony plné zeleniny, umístíme okurky dále od rajčat. Naopak se jim dobře daří vedle cibule, fazolí, fenyklu či mrkve. Záhon musíme dobře připravit – zbavíme je všeho plevele, zapravíme kompost a půdu provzdušníme, povrch zpracujeme hráběmi a zbavíme větších kamenů. 

Sazenice umístíme do záhonu v druhé polovině května. Pěstujeme-li přímo ze semen, můžeme je vysévat již začátkem května. Záhon můžeme ještě předtím nechat vyhřát – sazenice lépe zakoření (a semena zase dřív vyklíčí) – stačí, když jej přikryjeme černou fólií.

Důležité je zbavovat záhon plevele. S tím vám pomůže netkaná textilie, mulčovací kůra nebo sláma, které umístíte mezi sazenice hned při výsadbě. V opačném případě odstraňujeme plevel pravidelně pomocí motyčky, přičemž zároveň rozrušujeme půdní škraloup.

Jak zasadit okurky

Pokud budete pěstovat klasicky horizontálně, bude spon 150×40 centimetrů. Při vertikálním pěstování nepotřebují jednotlivé rostliny tolik místa, a tak si vystačí i se sponem 80×30 centimetrů. U drobnějších odrůd nakládaček pak mohou být spony ještě menší.

Jamka pro sazenici by měla být asi o centimetr hlubší, než je kořenový bal, abychom mohli kořeny pěkně překrýt substrátem a podpořili tak jejich rozrůstání. 

Hnojení okurek

Tyto rostliny jsou velmi náročné na živiny. Samotný záhon by měl být už při přípravě obohacený o notnou dávku kompostu nebo zralého hnoje. Přihnojovat však musíme i během vegetačního období. Vzhledem k tomu, že budeme plody konzumovat, se raději vyhýbáme průmyslovým hnojivům a vsadíme na organické varianty.

Kromě dostupných organických hnojiv můžete vyzkoušet i některé z babských rad. Například na slupky z cibulí nedá mnoho zahradníků dopustit. Slupky můžeme buďto zapravit přímo do půdy, nebo z nich připravit nálev, kterým následně rostliny zalijete.

Cibulové slupky dodají potřebné makro i mikro živiny, navíc mají protiplísňové účinky a mohou tak pomoci v ochraně před plísněmi či některými škůdci. Dalším tipem je zalévání rostlin mlékem, které údajně dodává vápník – používá se čerstvé mléko v bio kvalitě, které se smíchá s vodou v poměru 1:4. 

Množení okurek

Okurky se množí generativně pomocí semen. Jiné způsoby jsou neefektivní a zbytečné, vzhledem k tomu, že rostlina klíčí rychle, rychle také roste a jedná se o jednoletku. 

kvetoucí okurky

Kvetoucí okurky

Při kvetení se na stoncích objevují 2 až 4 centimetry velké nápadné květy sytě žluté barvy. Obvykle vyrůstají po jednom, někdy po dvou. Jsou jednopohlavní a k opylování dochází prostřednictvím hmyzu, nejčastěji včel a čmeláků. 

Kdy sklízet okurky

První plody se sklízí přibližně 12 týdnů od výsadby. Vhodné je sbírat mladé, čerstvé plody. Nenechávejte okurky zbytečně přerůstat. Plody budou sice větší, ale nebudou mít tak dobrou chuť, navíc se v nich s postupem času může hromadit kukurbitacin, který je příčinou hořké chuti, navíc je toxický. Platí, že salátovky by měly mít délku 15 až 20 centimetrů, nakládačky od 3 do 8 centimetrů.

Chceme-li zvýšit výnosy, sklízíme plody co nejčastěji. Pokud odebíráme zralé plody pravidelně, rostlina nemusí věnovat “úsilí” do jejich růstu a zrání, a své síly orientuje na nové květy a další plody. Ke sklizni používejte zahradnické nůžky, kterými plod opatrně odstřihněte, okurky netrháme.

Okurky

Druhy okurek

Okurky můžeme rozdělit na druhy či skupiny hned z několika hledisek. Pokud se jedná o hledisko botanické, patří mezi druhy rodu okurka (Cucumis):

  • o. setá (Cucumis sativus)
  • meloun cukrový (Cucumis melo)
  • o. angurie (Cucumis anguria)
  • o. kiwano (Cucumis metulifer)

Další možností je dělení na okurky polní a skleníkové. Mnohem známější, jak mezi pěstiteli, tak mezi kuchaři i strávníky, je dělení na takzvané salátovky a nakládačky (zavařovačky).

Odrůdy okurek

Při výběru vhodné odrůdy si zodpovězte několik otázek – kde budu okurky pěstovat? K čemu chci plody využít? Jakou preferuji chuť? A co výnosy nebo rezistence vůči plísním a chorobám?

Je to důležité hned z několika důvodů. Pokud budete totiž pěstovat okurky ve skleníku, je třeba se dívat po takzvaných partenokarpních odrůdách. Ty nepotřebují k vytvoření plodů opylení hmyzem, který se často do skleníků nedostane. Po zodpovězení otázky o využití plodů zase budete vědět, zda se ohlížet po odrůdách salátovek či nakládaček.

Odrůdy nakládaček (okurky polní)

  • ‘Regina’ – silnostěnná, velmi odolná odrůda s vysokými výnosy
  • ‘Viola’ – jedná se o “vylepšenou” Reginu – má ještě vyšší výnos a je odolná vůči některým chorobám a typům plísní, dobře snáší chlad
  • ‘Milena’ – nehořské, jemnostěnné plody; odrůda je vhodná do teplejších oblastí

Mezi další oblíbené odrůdy patří například ‘Karolina’, ‘Fatima’ nebo ‘Jitka’.

Odrůdy salátovek (okurky hadovky)

  • ‘Tribute F1’ – partenokarpická salátová okurka s dlouhými plody, nehořká
  • ‘Orca’ – partenokarpická salátovka s nadměrně velkými plody (až 50 cm)
  • ‘Minisprint’ – vhodná do skleníku, plody jsou krátké, nehořké
  • ‘Amanda’ – raná, dlouhá, nepartenokarpická polní salátovka, nehořká
  • ‘Linda F1 mix’ – odolná, středně pozdní polní salátovka s velmi kvalitními plody. Odolná vůči chorobám, lze ji pěstovat v teplejších i chladnějších oblastech

účinky okurek

Účinky okurek

Díky vysokému množství draslíku a vody zajišťuje pravidelná konzumace plodů přirozené odvodnění organismu. Mají detoxikační účinky na celý organismus, působí blahodárně na kardiovaskulární systém i celé močové cesty. Konzumace se doporučuje revmatikům a diabetikům. 

Kromě vnitřního působení lze využít účinků této zeleniny i zevně. Obsažené látky pomáhají zklidnit akné či bolavá místa po bodnutí hmyzem. Napomáhají hydrataci pokožky, mírní otoky a unavený vzhled. 

Na co využít okurky

  • v kuchyni jako čerstvou zeleninu
  • k nakládání a zavařování
  • k doplnění pitného režimu (obsahují více než 95 % vody)
  • v kosmetickém průmyslu (zejména pleťové masky)
  • výroba ekologických čisticích prostředků v domácnosti

Okurky v kuchyni

Okurky patří celosvětově mezi hospodářsky nejvýznamnější druhy zeleniny, a tak je zřejmé, že našly své místo v kuchyních řady národů. Připravit z nich můžete různé saláty, zavařeniny i tepelně zpracované pokrmy. 

Okurkový salát s ředkvičkami a koprem

Potřebovat budeme:

  • 1 salátovou okurku
  • svazek ředkviček
  • jarní cibulku
  • ½ hrnku zakysané smetany či řeckého jogurtu
  • 2 lžíce čerstvého kopru
  • sůl a čerstvě mletý pepř

Zeleninu si omyjeme a nakrájíme na velmi tenká kolečka nebo půlkolečka. Dáme do mísy, promícháme se smetanou či jogurtem, přidáme nasekaný kopr, sůl a pepř. Ihned servírujeme, aby zelenina nezměkla.

Tzatziki

K přípravě budeme potřebovat:

  • 2 salátové okurky
  • snítku kopru
  • hrst čerstvé máty
  • 2 stroužky česneku
  • 500 ml řeckého jogurtu
  • 3 lžíce olivového oleje
  • citronovou šťávu
  • sůl a pepř
  • pita chléb či bageta k podávání

Vychlazené okurky oloupejte, nakrájejte nadrobno. Vymačkejte je, nechte 10 minut odležet, slijte vodu a znovu vymačkejte. Do mísy přidejte k okurkám nasekaný kopr, mátu, prolisovaný česnek. Ve vedlejší misce si smíchejte jogurt s olejem a citronovou šťávou. Směs dejte do mísy se zeleninou a bylinkami, osolte, opepřete a ihned podávejte. Tzatziki se servíruje zakápnuté olivovým olejem.

TIP: Máte velkou úrodu okurek, zavařeninami už vám přetéká spíž a vy nevíte, co ze zralých plodů připravit? Inspirujte se dalšími tipy pro zpracování okurků v tomto článku.

okurky v kuchyni

Choroby okurek

  • Plíseň okurková – plíseň okurková je nejčastějším problémem při pěstování této zeleniny. Její rozšíření může zničit celou vaši úrodu. Dá se jí však předcházet, a to hned několika způsoby. Důležité je, aby rostliny rychle odrostly – tomu můžeme pomoci výsadbou předpěstovaných sazenic místo vysévání semen nebo vhodnou volbou odrůdy. Některé odrůdy jsou dokonce vůči plísním částečně rezistentní.
  • Klopušky a mšice – mezi další škůdce patří klopušky. Larvy i dospělci nejčastěji napadají vegetační vrcholy, ale i celé rostliny včetně plodů. Následně dochází k deformacím, pozastavení růstu listů i plodů, případně k opadávání nezralých plodů.
    Často se objevují také mšice, svilušky, molice a třásněnky, které mají dostatek přirozených nepřátel, jakými jsou třeba slunéčka nebo dravé ploštice. Pokud máte pocit, že se tito škůdci na rostlinách nezdravě přemnožují, můžete použít šetrný postřik.
  • Hlízenka obecná – houba Sclerotinia sclerotiorum způsobuje vadnutí rostliny. Vyskytuje se v půdě a jediným řešením je vyvézt zeminu do 30 cm hloubky a nahradit ji novou, nejlépe ornicí z pole, nikoliv substrátem ze zahrady.