Author článku: Monika Břešťanská
Kolník, kvak či dumlík – to všechno jsou lidové názvy pro tuřín. Tato plodina je lidmi pěstována již dlouhých 4000 let. Je odolná, sklizené bulvy vydrží celou zimu a dá se z nich připravit mnoho jednoduchých pokrmů. Navíc zasytí i hospodářská zvířata. To jsou důvody, proč se na polích našich předků objevoval tuřín tak často. Dnes už se v našich kuchyních tolik neobjevuje, nicméně tradiční krkonošská dumlíkačka se bez něj neobejde ani v současnosti!
Jak pěstovat tuřín
Tuřín, latinsky Brassica napus, se pěstuje už od středověku. Patří mezi brukvovité rostliny, je tedy příbuzný například s květákem, brokolicí, ředkví, křenem nebo brukví řepkou olejkou. Dříve se pěstoval pouze v okolí Středozemního moře, odkud se však brzy rozšířil do celé Evropy a v 18. století byl již běžnou plodinou také v severní Americe.
V Evropě se dodnes pěstuje jako potravina, nejčastěji v chladnějších oblastech – ve Skandinávii a Rusku, je schopen dozrát i v oblastech polárního kruhu. V severní Americe převažuje pěstování krmných druhů pro hospodářská zvířata.
Brukev řepka tuřín je dvouletá rostlina, která v prvním roce tvoří bulvu s růžicí listů, v druhém roce vykvétá a dozrávají semena. Zdužnatělý kořen, který se využívá jako potravina či krmivo pro zvířata, může být až několik kilogramů těžký. Jeho tvar může být kulovitý, zploštělý či řepovity, dle odrůdy – stejně tak i barva je různá, od bílé, přes žlutou až po fialovou.
Pěstování tuřínu
Vegetační doba je přibližně šest až sedm měsíců, přičemž tuřín k uskladnění vyséváme v květnu. Rostlina není nikterak náročná – snese kypré i štěrkovité půdy, sucho i mírně vlhko. K vytvoření dostatečně velké a výživné bulvy však dostatek vody potřebuje. Má raději kyselejší pH. K pěstování plodiny jsou ideální bramborářské oblasti.
Pěstování tuřínu ze semínek
Nejčastěji jej pěstujeme ze semínek. Je pak již jen na nás, zda budeme semena vysévat do záhonu nebo do kelímků, abychom si vypěstovali sazenice. S výsevem začínáme poměrně brzy, klíčí i při poměrně nízkých teplotách a roste poměrně dlouho. Sklizeň přichází až po pěti měsících. Pro rannou sklizeň můžeme tedy vysít semena již v březnu, pro podzimní sklizeň stačí v květnu.
Výsev můžeme dělat řídce do řádků nebo po dvou semenech do důlku. Rozsazování nás stejně nemine, výsev do kelímků proto také děláme raději po dvou semenech. Stačí malá hloubka maximálně 2 cm, k semínkám můžeme přidat i trochu písku, který dodá vzduch a udrží správnou vlhkost. Po výsevu je důležitá pravidelná zálivka, aby semena bez obtíží vyklíčila a nezaschla. Další práce nás pak čeká ve chvíli, kdy sazenice budou mít alespoň 4 nové lístky (kromě těch prvních dvou).
Pěstování tuřínu na zahradě
Tuřín je celkem vděčná plodina, které vadí jedině dlouhodobé sucho. Nemá problém ani s jarními či podzimními mrazíky, krátkodobě snese i –10 °C. Má raději vyšší polohy než nížiny, často se pěstoval v podhůří. Vyhovuje mu neutrální až zásaditá půda s pH okolo 6,5 a poroste i v těžší, vlhčí půdě, dbejte však na její řádné zrytí před výsadbou. Půda by měla být stále spíše vlhká a je dobré ji mulčovat posečenou trávou.
Pro rostlinu zvolte záhon, který je na slunném místě. Při střídání plodin na záhonech ho rozhodně nedávejte po jiných brukvovitých zeleninách nebo po zelí či brokolici. Naopak výborně se tuřínu bude dařit na záhonu po bramborách, dýních, luštěninách nebo jahodách.
Jak zasadit tuřín
Ať už tuřín pěstujeme jakkoliv, je třeba ho na záhon vyjednotit, aby každá vzrostlá rostlina měla dost prostoru. Buď tedy rostliny vysazujeme z kelímků do záhonu po jedné nebo je rozsazujeme přímo v řádku na záhoně. Řádky by měly být od sebe vzdáleny 40 cm a jednotlivé sazenice v řádku by měly mít rozestup minimálně 25 cm. Zálivka pak stačí střední, ale pravidelná, pokud má rostlina málo vody tak dřevnatí, při náhlé větší zálivce zase může praskat.
Během pěstování bulvy, které se tvoří v zemi zahrnujeme zeminou. Budou tak větší a chutnější. Jinak je tuřín opravdu nenáročný, mohou ho napadnout housenky, dřepčíci nebo mšice, proti kterým zabere postřik kopřivovým výluhem.
Hnojení tuřínu
Tuřín nesnáší klasický hnůj, ani před výsadbou bychom ho neměli na záhon použít, jinak budou bulvy spíše houbovité. Během růstu je dobré záhon občas zbavit plevele a zeminu zkypřit, aby nepřicházel o živiny a v první polovině vegetační doby můžeme použít organické hnojivo. Volte takové, které má nízký obsah dusíku, protože ten tuřínu nedělá dobře.
Pokud chceme hnojit, tak se stále častěji uchylujeme k používání přírodních prostředků, které jsou opravdu ekologické. Tato zelenina miluje zálivku z dřevěného popelu. Na 10 m2 smícháme 1 kg popela se 2 litry vody.
Množení tuřínu
I tuřín lze na zahradě rozmnožit, respektive si vypěstovat vlastní semena. Buď je možné nechat některé bulvy v záhonu do jara nebo je po zimním uskladnění vrátit na záhon. Jedná se o dvouletou rostlinu, která první rok plodí a v tom druhém kvete a následně tvoří semena. Počátkem léta tak můžete mít vlastní semena, které se vytvoří po třech měsících.
Kvetoucí tuřín
Tuřín ve svém druhém roce vykvete hrozny drobných žlutých kvítků, které přichází po 40 dnech od nového růstu. Za dva měsíce se pak vytvoří semeníky se semeny. Rostlina patří mezi cizosprašné – zvlášť pokud po okolí zrovna kvete řepka, ale i jiné plodiny, je vhodné používat netkanou textilii. Ta vám ostatně pomůže během celého pěstování v prvním i druhém roce například proti dřepčíkům.
Tuřín
Druhy tuřínu
Tuřín má v dnešní době mnoho druhů, které se mohou lišit barvami i chutí podle odrůdy. V Evropě se často pěstují polokrmné druhy tuřínu, které jsou vhodné k použití v kuchyni. V Americe jsou běžnější krmné druhy pro zvířata.
Narazit můžete také na tuřín listový, který stačí vysévat až v létě. Roste rychleji a sklízí se postupně jak dorůstá. Patří mezi listové zeleniny.
Odrůdy tuřínu
- Milevský – jedna z nejrozšířenějších odrůd. Je polokrmný, určený ke konzumaci a má jemnou chuť.
- Brora – moderní odrůda, která má bulvy sladké a chutné. Pod tmavě fialovou slupkou se skrývá krémově bílá dužina. Dobře se tepelně upravuje a bulvy bývají velmi kvalitní.
- Dalibor – chutné bulvy s červenou slupkou na temeni a žlutou dužinou jsou vhodné nejen pro tepelnou úpravu, ale i pro přímou konzumaci.
- Magres – odrůda vyšlechtěna vyloženě pro kuchyňské účely má zajímavě fialovou slupku a tužší dužinu. Je vhodná pro jarní výsevy. Kořeny nemají tendenci měknout a bulvy praskat.
- Hida Beni – japonská odrůda, která existuje v mnoha variantách. Nejčastěji se setkáme se sytě růžovými, popřípadě červenými bulvami s bílou dužinou prokvetlou červení.
- Oasis – opět odrůda z Japonska, která za syrového stavu může chutí připomínat meloun. Hinonakabu je také z Japonska a liší se válcovitými plody.
- Rutabaga – žluté bulvy podobné batátům.
- Scarlet Queen – odrůda s malými červenými bulvami.
- Baby bunch – malé, krémově bílé bulvy, které není třeba ani loupat.
Na co využít tuřín
Tuto rostlinu známe už 4000 let a je jednou z nejstarších užitkových plodin. Často je využíván jako krmná plodina pro býložravá domácí zvířata. Do našich jídelníčků se postupně vrací, je vítaným zpestřením různých pokrmů.
Dá se konzumovat i zasyrova, pokud máme menší a mladé bulvy. Výborně se hodí při redukčních dietách, jelikož obsahuje z 90 % vodu. Navíc obsahuje vitamíny A a C, kyseliny listovou, minerály a vlákninu. Je v něm také dost vápníku, což prospívá lidem s osteoporózou. Šťáva z tuřínu je pak dobrá při nachlazení a kašli.
Přezimování tuřínu
Tuříny se ve většině případů v zahradách pěstují jako jednoleté rostliny, jejichž bulvy se hned v prvním roce sklízejí, přičemž přes zimu skladujeme pouze bulvy. Jak na to?
Sklizeň přichází na podzim v září a říjnu, ale tuřínu nevadí posečkat i déle, než přijdou větší mrazy. Většinou je velmi dobře skladovatelný, dá se všelijak zpracovat, naložit i zamrazit. Celé bulvy skladujeme nejlépe v suchém sklepě obdobně jako jinou kořenovou zeleninu. V bedně s pískem vám vydrží až do jara, kdy ho můžete dále zpracovat nebo zasadit pro květ a semena. Pokud nemáte sklep zvládne zimu i zasazený ve skleníku či pařeništi. Před uskladněním listy seřízneme tak 2 cm nad bulvou.
Chcete-li si vypěstovat vlastní osivo, je to možné pouze při dvouletém pěstování, protože tuříny kvetou až v druhém roce. V tomto případě vytáhneme bulvu na podzim v plné zralosti ze země a uložíme ji na vlhké místo do chladu (nikoliv do mrazu). Když přejdou poslední jarní mrazíky, vrátíme ji do záhonu a necháme vykvést.
Tuřín v kuchyni
Zelenina se dá zpracovat úplně celý i s listy. Má zajímavou, štiplavou chuť a čerstvý je podobný ředkvičkám. Proto se v syrovém stavu používá například do salátů nebo jako zeleninová obloha. Jinak lze všelijak tepelně upravovat, můžete ho vařit, péct, plnit i zapékat.
Využijete ho všude, kam patří kořenová zelenina, skvěle nahradí mrkev nebo červenou řepu. Hodí se k masu, zelenině i houbám nebo do polévek a je také zdravější alternativou brambor. Zkuste z tuřínu připravit hranolky nebo bramboráky, budete mile překvapeni, jak vám budou chutnat.
Staročeská dumlíkačka
K přípravě tohoto velmi starého receptu, který nejčastěji připravovaly babičky v podkrkonoší, budeme potřebovat:
- 50 gramů mrkve
- 50 gramů celeru
- 50 gramů kořenové petržele
- jeden menší nebo polovinu většího tuřínu
- hrst sušených hub
- lžíci sádla
- mouku
- majoránku
- libeček
- pepř
- sůl
- kmín
Na pánvi rozpustíme sádlo, přidáme asi dvě lžíce mouky a umícháme tmavou jíšku. Ve vedlejším hrnci necháme vařit na kostičky nakrájenou kořenovou zeleninu, tuřín, předem namočené houby se solí a kmínem. Po chvíli vaření zeleniny se opět přesuneme k jíšce. K té přidáme trošku vody z polévky a dobře ji rozmícháme. Poté ji přidáme do polévky, rozmícháme a necháme vše vařit do změknutí zeleniny. Nakonec přidáme bylinky, dochutíme solí a pepřem a můžeme podávat.
Choroby a škůdci tuřínu
Při pěstování tuřínu se můžete setkat s mnoha škůdci, kteří se budou snažit napadnout nadzemní i podzemní část rostliny. Jedná se o běžné zahradní záškodníky jako jsou larvy bělásků, mšice nebo dřepčíci. Pomoct může biologická ochrana – na mšice lze nasadit slunéčka sedmitečná, pro likvidaci housenek běláska můžete přilákat ptáky. Pokud nebudete úspěšní, je na místě použít co nejšetrnější postřik proti škůdcům.