Author článku: Monika Břešťanská
Pod tímto neobvyklým, pro některé dokonce neznámým názvem, se skrývá velmi aromatický polokeř, který je pro své vlastnosti využívaný již od starověku. V lidovém léčitelství se yzopu přezdívalo také „bylina poslední pomoci“, protože posiluje celý organismus, což je důležité zejména v pokročilém věku. Dalším důvodem pak byly i jeho silné antibakteriální účinky, které dostaly nemocného z kdejakého zánětu.
Yzop se začal na zahradách pěstovat už v 10. století, o což se zasloužili benediktinští mniši, pro které byl nezbytnou součástí pro přípravu jejich bylinných likérů a vín. To ale není jeho jediné poslání – své využití našel i v kosmetice, aromaterapii, léčitelství a bylinkářství, ale také v gastronomii. Pojďme se podívat, jak jej po vzoru mnichů pěstovat i dnes, a užít si tak jeho účinků na vlastní kůži.
Jak pěstovat yzop
Nejběžnějším pěstovaným druhem u nás, jehož léčivých účinků člověk využívá, je yzop lékařský; proto se v následujícím textu budeme bavit zejména o něm. Jedná se o polokeř z čeledi hluchavkovitých, svým vzhledem podobný například šalvěji nebo levanduli, se kterými je také příbuzný. Mezi další jeho příbuzné, se kterými si lze yzop případně zaměnit, patří například mateřídouška, kvetoucí máta nebo hluchavka nachová.
Bylina se běžně vyskytuje po celém Středomoří a ve stejných zeměpisných šířkách v Asii, kde ji však najdeme až na Kavkazu. Všechny části rostliny jsou velmi aromatické. Lodyha se dorůstá výšky 20 až 50 centimetrů a nese úzké, kopinaté, vstřícně uložené lístky. Vzhledem k jeho původu má rád dostatek světla, a hlavně tepla, nicméně i v našich podmínkách se mu při pěstování daří dobře.
Pěstování yzopu
Vyžaduje velmi slunné stanoviště a dostatek tepla. I přesto se však jedná o mrazuvzdornou rostlinu, je tedy možné jej pěstovat jako trvalku. Půda musí být hlinitopísčitá a dobře propustná. Nesnáší totiž přílišné mokro a vlhkost, proto jej zaléváme spíše sporadicky. Půda by měla být spíše zásaditější, do substrátu můžeme tedy (stejně jako například u pelyňku) přidat trochu vápna.
Pěstování yzopu v květináči
Stejně jako jeho blízkou příbuznou levanduli, můžeme i yzop pěstovat v květináči. Ten je vhodné umístit na slunný balkon či terasu. Nádobu před samotnou výsadbou nejprve naplníme substrátem, který tvoří zahradní zemina, písek a trocha vápna. I když jsou nároky na živiny poměrně malé, pro pěstování v květináči se hodí do substrátu přimíchat také kompost. Rostliny v nádobách zaléváme trochu častěji než v záhonu, ovšem opět platí pravidlo, že půda musí nejprve vyschnout.
Pěstování yzopu ze semínek
Pěstování ze semen je možné, nicméně zbytečně zdlouhavé, a doporučujeme si spíše opatřit předpěstované sazenice. Semínka klíčí dlouho a potřebují optimální vlhkost i teplo. Vyséváme je již začátkem března do malého pařeniště, které necháme v dobře vytápěné místnosti na okenním parapetu. Když rostlinky trochu povyrostou, rozdělíme je zvlášť do květináčů, a poté případně přesadíme do záhonu.
Pěstování yzopu na zahradě
Yzop je pro pěstování na zahradě naprosto ideální. Tato krásná a velmi voňavá bylinka zkrášlí každý trvalkový záhon, velmi se hodí do výsadeb se středomořskou kompozicí (s levandulí, rozmarýnem, tymiánem, šalvějí, saturejkou a dalšími). Výborně vypadá i nižší živý plot, který nenásilně rozdělí zahradu na dvě části. Jeho květy milují opylovači, a tak lze v jeho blízkosti pozorovat mnoho motýlů a dalšího užitečného hmyzu, který do zahrady naláká.
Jak zasadit yzop
Nové sazenice umístíme do záhonu koncem května, kdy je už půda dostatečně vyhřátá. Volíme tedy slunná a sušší stanoviště, přičemž jej neumísťujeme vedle acidofilních rostlin vyžadujících kyselé půdy (vřesy, brusinky, borůvky, hortenzie). V záhonu se chová jako částečně plazivá a rozrůstá se do stran, proto by měla být vzdálenost od jiných rostlin dostatečná, tedy alespoň 40 centimetrů. Pro kořenový bal vyhloubíme spíše hlubší důlek, abychom mohli kořeny řádně přikrýt hlínou.
Hnojení yzopu
Bylinka není na živiny nijak náročná. Při výsadbě sazenic můžeme půdu obohatit o kompost, zejména pro pěstování v květináči je to důležité. Poté už přihnojujeme občasně organickými hnojivy, například kopřivovou jíchou. Vyvarujte se hnojivům, které způsobují kyselejší pH. Platí však pravidlo, že čím méně budete hnojit, tím více bude aromatický.
Množení yzopu
Množíme jej hlavně semeny, která vysazujeme ideálně během března do pařeniště, nebo v dubnu do záhonu (přičemž není záruka, že všechny vyklíčí). Během léta pak můžeme množit také rozdělením trsů již dospělých rostlin. Ty opatrně vykopeme, v kořenové části je oddělíme, a poté každou z rostlinek zasadíme zvlášť. Řízkování není příliš efektivní.
Kvetoucí yzop
Květy jsou podobné jako u všech hluchavkovitých – mají dva výrazné pysky, fialkovou až namodralou barvu, a je pro ně specifická dlouhá čnělka s tyčinkami, které nápadně vyčnívají z květu ven. Květenství tvoří lichoklas, který nese 3 až 7 jednotlivých kvítků. Kvetení probíhá od konce června až do září.
Jak stříhat yzop
Stejně jako například u levandule, je důležité yzop pravidelně stříhat. První řez provádíme v červnu, ihned po prvním kvetení. V tuto chvíli seřezáváme pouze měkké lodyhy a necháváme asi 15 centimetrů nadzemní části (samozřejmě to závisí na celkové výšce i stáří rostliny).
Při druhém řezu, který probíhá po dalším výkvětu v září, již necháme pouze přibližně 5 centimetrů nadzemní části. Tím zároveň připravujeme rostlinu na zimu. Stříhání keříku probíhá ještě brzy zjara, když pomalu začíná znovu obrůstat; odstraní se zmrzlé a suché části.
Jak sušit yzop
Bylinu sušíme stejně jako jeho příbuzné – stonky tedy svážeme do menších snopků a rozvěsíme ve stínu květy dolů. Takto volně usychá velmi dobře, vyhněte se však slunci, sušení musí probíhat pomalu, protože z přesušené rostliny opadávají listy. Pomalý proces zachovejte i při sušení umělém. Sušičku na ovoce a bylinky nastavte maximálně na 35 °C.
Yzop
Druhy yzopu
Yzop lékařský (Hyssopus officinalis) – jedná se o nejběžnější druh jak v přírodě, tak při pěstování v zahradách. Právě on totiž obsahuje všechny účinné látky, pro které je tak oblíbený. Jeho přirozený středomořský vzhled pak dodá šmrnc každému záhonu a vůně přiláká mnoho opylovačů.
Agastache – yzop mexický (Agastache barberi) – v pěstitelských kruzích se můžeme setkat také s takzvaným ‚mexickým‘ či ‚obrovským‘ yzopem. Z botanického hlediska však do tohoto rodu Agastache nepatří.
Odrůdy yzopu
‚Aristatus‘ – vyznačuje se bohatým větvením a velkým množstvím květů. Dorůstá se do výšky pouhých 30 centimetrů, je tak ideálním kultivarem pro pěstování v nádobách. Květy jsou modré a jejich aroma příjemně silné.
‚Weiß‘ – tuto odrůdu na první pohled poznáme podle čistě bílých květů. Lodyhy jsou vysoké až 40 centimetrů a listy mají stejně výrazné aroma jako květy.
‚Rosa‘ – drobnější kultivar dorůstající se výšky 30 centimetrů a oblíbený pro pěstování v květináčích. Kvete světle fialkovými až růžovými květy, které jsou opravdu hustě uspořádány na lodyhách.
‚Blues‘ – tento kultivar se nejvíce podobá přirozenému divokému vzhledu yzopu. Oproti němu však nese květenství více jednotlivých modrých květů.
Účinky yzopu
- výrazně posiluje celý organismus
- má silně antibakteriální, antiseptické a antimykotické účinky
- dobře působí proti onemocnění dýchacích cest (kašel, astma)
- účinný při potížích s trávením (bolesti žaludku, nechutenství, zácpa, průjem a jiné poruchy trávení)
- účinný proti nočnímu pocení (i s hormonálních příčin, například u žen v přechodu)
- zvyšuje krevní tlak a používá se při léčbě hypotenze
Yzop jako koření
Jako koření můžeme využít lístky čerstvé i sušené. Přidávají se k masům, do nádivek, polévek, omáček, salátů nebo tvarohových pomazánek. Chuť je kořenitá, lehce hořká až pikantní, lze ji přirovnat například k estragonu.
Na co využít yzop
- příprava bylinných likérů
- jako kloktadlo při bolestech v krku
- do léčivých čajových směsí
- v lidovém léčitelství
- jako vykuřovadlo
- v aromaterapii
- při zábalech a masážích (yzopový olej)
- jako koření v kuchyni
Přezimování yzopu
Rostlina je velmi odolná proti mrazu a s přehledem zvládá i teploty 20 stupňů po nulou. Je ale důležité ji na zimu náležitě připravit, zejména pak tehdy, jedná-li se o rostlinu mladou. Na podzim po posledním výkvětu všechny stonky ostříháme tak, aby zůstalo nad zemí přibližně 5 centimetrů dřevnaté části keříku. Nejnáchylnější k promrznutí je kořenový systém. Z toho důvodu nesmí půda, ve které bylinu pěstujeme, obsahovat příliš mnoho písku. Rostliny raději během podzimu přikrýváme chvojím. Na jaře pak odstraníme zbytky nově vyrašených, zmrzlých či uschlých stonků.
Yzop v kuchyni
Yzopové víno
Tento bylinný nápoj si připravovali již před stovkami let mniši, díky kterým se dnes yzop v zahradách pěstuje. K jeho přípravě potřebujeme 5 lžic natě yzopu, 4 lžíce sušených drcených šípků, 3 lžíce natě rozrazilu, 3 lžíce sušených listů vachty, 3 lžíce pelyňkové natě, 3 lžíce natě kopřivy a 2 lžíce mátové natě. Všechny tyto byliny můžeme použít začerstva i za sušena. Jemně je nasekáme a nasypeme do skleněné láhve. Poté láhev dolijeme bílým nebo červeným vínem, a necháme nápoj asi dva týdny odstát.
Důležité je jednou denně směs obrátit dnem vzhůru, aby se usazené bylinky trochu promíchaly. Po dvou týdnech nápoj přecedíme a užíváme ráno a večer, vždy po malém množství (asi jedné malé panákové skleničky). Víno slouží k celkovému posílení organismu a imunity. Byliny jsou poměrně silné, proto není dobré překračovat dávkování. Nápoj také není vhodný pro děti, těhotné a kojící ženy.
Čaj z yzopu
Dvě lžičky sušené natě přelijeme 250 ml horké vody a necháme 10 minut louhovat. Poté odvar přecedíme a pijeme dvakrát denně. Při různých zdravotních problémech můžeme k yzopu přidat i jiné bylinky. Například při kašli a potížích s dýchacími cestami přidáváme mátu. Pro ženy v klimakteriu, které se snaží yzopovým čajem zmírnit příznaky, můžeme přidat například kontryhel. Pro zesílení protizánětlivých účinků obohatíme sušenou nať o trochu heřmánku.
Choroby yzopu
Yzop je poměrně náchylný k plísním. Pokud dodržujete správné pěstování a bylinu příliš nezaléváte, bude však problém spíše ojedinělý, a plísně se vyskytnou například po příliš dlouhém deštivém období. Problém může být s třásněnkami, které si zde hledají své útočiště poměrně často. Na druhou stranu pomáhá tato aromatický rostlinka se škůdci například dýním a cuketám, nebo růžím či révě vinné. Oplatí se tedy pěstovat v jejich blízkosti.