Author článku: Monika Břešťanská
Pelyněk, latinsky Artemisia, je rozsáhlý rod obsahující plno různých známých druhů, jako je například pelyněk pravý, pelyněk černobýl nebo pelyněk estragon. Všechny tyto druhy mají však společnou jednu věc – jedná se o významné léčivé rostliny, které jsou pro své účinky známé v lidovém léčitelství již po celá staletí a jsou také nedílnou součástí tradičních bylinných alkoholických nápojů.
O léčivých účincích se můžeme přesvědčit již díky latinskému názvu Artemisia; Artemis byla řecká bohyně ovládající léčitelské umění. I přes své převážně pozitivní účinky se pelyňky řadí mezi poměrně silné alergeny, a pro některé lidi je nejen jejich pyl, ale i konzumace nepříjemná, nebo dokonce nebezpečná. My se však pojďme podívat, k čemu pelyňky člověku vlastně slouží, a také jak je pěstovat na vlastní zahradě.
Jak pěstovat pelyněk
Obsáhlý rod pelyňků (čítá asi 350-550 druhů) patří do ještě obsáhlejšího rodu hvězdnicovitých, a je tedy příbuzný s dalšími léčivkami jako je heřmánek pravý, pampeliška, řebříček nebo podběl. Pelyňky se vyskytují hlavně v mírném a subtropickém pásmu od Ameriky, přes Evropu až po Asii. Vyhledávají především stepi a polopouště. U nás v České republice se můžeme setkat se 17 druhy.
Pelyňky jsou jednoleté, víceleté i vytrvalé – délka života závisí na konkrétním druhu. Jejich společnými znaky jsou výrazné aroma, jemně chlupaté a poměrně vysoké lodyhy, střídavě uspořádané listy a drobné květní úbory. My se v tomto článku budeme bavit především o pelyňku pravém, který je pro své pozitivní účinky na lidské zdraví nejvýznamnější, okrajově si však zmíníme i další druhy.
Pěstování pelyňku
Pelyněk pravý je nenáročná bylina. Miluje teplo, sucho a půdy bohaté na vápník. Vyhledává velmi slunná stanoviště a nevadí mu vysoké teploty a přímé slunce po celý den. K správnému růstu potřebuje zásadité pH. Zálivka by měla být velmi mírná, pelyňky si s přehledem vystačí pouze s dešťovou vodou. Mladé sazenice bychom pak ve velmi suchých dnech měli raději občas zalít. Jednu kulturu pelyňku pravého pěstujeme přibližně 4-5 let, a poté ji nahradíme novými sazenicemi, protože rostliny po této době ztrácí na vitalitě, jejich výnosy klesají a vyskytují se různá onemocnění.
Pěstování pelyňku v květináči
Mnohé druhy z tohoto rodu můžeme bez problémů pěstovat i v květináči. Je to možné i u pelyňku pravého, který se sice běžně dorůstá výšky až 150 centimetrů, nicméně v nádobách je podstatně menší a při správné péči budeme mít kompaktní rostlinu, kterou lze pěstovat na balkoně i na terase.
Nádoba by však měla být větší, proto se nehodí do truhlíků za okno. Pelyněk potřebuje slunce a závětří, nádobu pak plníme dobře propustnou půdou. Substrát si můžeme sami namíchat ze zahradní zeminy, písku a drobného štěrku. Dobré je ho obohatit ještě o trochu vápna. Rostliny pěstované v květináčích musíme občas zalévat.
Pěstování pelyňku ze semínek
Rozmnožování pomocí semen je zcela běžné. Zakoupit se dají v jakékoliv prodejně specializující se na tento typ zboží, například v zahradnictví či hobby marketu. Semínka se vysévají na jaře do sadbovače nebo do pařeniště. Potřebují vlhkost (nikoliv mokro) a teplo. Vyklíčí přibližně za 14 dnů. Malé rostlinky pak přesazujeme zvlášť do květináčů, a když zesílí a jsou vysoké asi 10 centimetrů, můžeme je přemístit do záhonu.
Pěstování pelyňku na zahradě
Pelyněk si velmi dobře rozumí s dalšími suchomilnými bylinami jako je třeba levandule, rozmarýn nebo tymián. Můžeme jej tedy vysadit do bylinkového záhonu poblíž nich. Dobře vypadá i v trvalkových záhonech. V tomto případě jej sadíme spíše dozadu, protože rostlina může být vysoká více než metr. Navíc, jak jsme již zmínili, potřebuje sucho, takže se mu v pozadí bude dařit lépe.
Během vegetačního období musíme z jeho okolí odstraňovat plevel a kypřit půdu. Mulčování není moc vhodné, protože zbytečně zadržuje vlhkost v okolí rostliny, což pelyňky nevyhledávají. Založená kultura se na stanovišti ponechává přibližně 4-5 let, a poté se nahradí mladými sazenicemi.
Jak zasadit pelyněk
Předpěstované sazenice o minimální velikosti 10 centimetrů sázíme do záhonu na jaře, nejlépe během dubna až května. Spon by měl být velký asi 40×60 centimetrů. Před výsadbou můžeme půdu obohatit o trochu kompostu, který smícháme s menším množstvím vápna. Pelyňku se v takto připravené půdě bude velmi dobře dařit, protože miluje zásadité prostředí. Z tohoto důvodu se vyhýbáme výsadbě blízko vřesů, borůvek nebo brusinek, které naopak vyžadují velmi kyselou půdu.
Hnojení pelyňku
Pelyňky nejsou příliš náročné ani na živiny. Pokud však po bylině vyžadujeme velkou sklizeň, přihnojit bychom ji občas měli. Při výsadbě nových rostlin tedy používáme kompost, to už jsme si řekli výše. Během vegetačního období pak můžeme hnojit kopřivovou jíchou, což je organické hnojivo připravené z kopřivové natě, které si zvládnete hravě připravit i doma. Přes zimu samozřejmě nehnojíme.
Množení pelyňku
Množit můžeme semeny, oddělenými trsy i řízkováním. Řízky odebíráme alespoň 10 centimetrů dlouhé a následně je vložíme do vody, kde rychle koření. Poté zapíchneme stonky s kořínky do substrátu v květináči. Dalším způsobem vegetativního rozmnožování je dělení trsů. Ty odkopáváme na podzim, kdy je také vysazujeme. Nevýhodou však je, že nový porost je vlastně stejně starý, jako ten mateřský, a tak nám dlouho nevydrží.
Kvetoucí pelyněk
Květy se objevují od června až do října. Na vrcholičnatých latách se tvoří malé kulovité květní úbory. Ty se skládají z mnoha drobných trubkovitých květů žluté barvy. Květy se často sbírají pro další využití, protože obsahují velké množství požadovaných látek. Jejich vůně není příliš příjemná, jedná se spíše o kořenitý pach. Po odkvětu se objevují plody, jimiž jsou vejčité nažky.
Jak stříhat pelyněk
Nať pro sběr a další využití stříháme se začátkem květu, tedy během června, července a září. Činíme tak pouze za sucha, protože déšť smývá hořkou látku, kterou vylučují listy, a bez níž je pelyněk méně účinný. Odebíráme mladé části stonků, asi 30 centimetrů od vrcholu; stonky nesmí být dřevnaté.
Jak sušit pelyněk
Drogu sušíme svázanou provázkem do svazků na dobře větraném místě ve stínu. Využít lze také sušičku na ovoce a bylinky, kde pelyněk sušíme odděleně od ostatních rostlin a teplota nesmí při procesu překročit 40 °C. Po usušení uchováváme nať v uzavíratelné nádobě na tmavém a suchém místě.
Pelyněk
Druhy pelyňku
V úvodu jsme si již řekli, že druhů pelyňků je nespočet. Proto si je zde nemůžeme uvést všechny, nicméně vyjmenujeme si alespoň ty nejběžnější, se kterými se lze setkat v přírodě, nebo je třeba pěstovat na vlastní zahradě.
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) – o tomto druhu je řeč v našem článku. Pěstuje se běžně v zahradách a vyskytuje se také ve volné přírodě Evropy. Právě tento druh je velmi ceněný pro své účinky na lidské zdraví. Jeho latinské druhové jméno nám pak napoví, že se z něj připravuje také známý bylinný alkoholický nápoj – absint. Je však také součástí Vermutu nebo toniku.
Pelyněk estragon (Artemisia dracunculus) – estragon je běžnou součástí zejména francouzské či italské kuchyně, kde se využívá jako koření. Vyznačuje se jemnějšími sytě zelenými listy a příjemnějším aroma i chutí.
Pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii) – je jednou z nejohroženějších kvetoucích rostlin v celé Evropě. Jedná se o panonský endemit.
Pelyněk pontický (Artemisia pontica) – tento druh se běžně vyskytuje v české přírodě. V lidovém léčitelství se využíval k trávicím potížím.
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) – černobýl najdeme na celém území Česka. Jedná se o plevel rostoucí u cest, na polích, loukách, na okrajích lesů nebo kolem řek. Běžně se sbírá pro své léčivé účinky, které jsou však slabší než u pelyňku pravého.
Pelyněk Schmidtův (Artemisia schmidtiana) – rostlina je velmi nízká a kompaktní, dorůstá se pouhých 20 centimetrů, a je tedy ideální pro pěstování v nádobách. Tento druh můžeme umístit i do truhlíků za okno. Díky stříbřitým a hezky tvarovaným listům existuje mnoho různých kultivarů a jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinku.
Pelyněk stromovitý (Artemisia arborescens) – další okrasný a kompaktní druh se stříbřitými, tentokrát drobnými listy.
Pelyněk bílý (Artemisia alba) – není trvalkou, ale pouze dvouletou rostlinou. Listy jsou zelené a velmi tenké a jemné. Dorůstá se výšky jednoho metru a oblíbený kultivar ‚Cola‘ opravdu intenzivně voní po nápoji Coca-cola. Esteticky vypadá velice dobře v kombinaci se šalvějí a levandulí.
Odrůdy pelyňku
Vzhledem k velkému množství druhů pelyňků, je různých odrůd a kultivarů ještě více. Nejoblíbenějším druhem pro šlechtění je pravděpodobně pelyněk Schmidtův, pelyněk stříbřitý a estragon. Co se týče pelyňku pravého, u něj k přílišným experimentům a šlechtění nedochází. Ze zajímavých odrůd můžeme zmínit třeba odrůdu pelyňku bílého s názvem ‚Cola‘, která velmi silně voní po kolových nápojích. Artemisia schmidtiana má kultivar se jménem ‚Nana‘, který je velmi drobný, vysoký pouze 20 centimetrů, a skvěle se hodí do okrasných truhlíků nebo na okraje trvalkových záhonů.
Z dalších odrůd různých druhů pelyňků, které lze využít jako okrasné rostliny, můžeme zmínit třeba ‚Powis Castle‘ s okrasnými stříbrnými listy nebo ‚Silver Queen‘ s dlouhými a jemnými stříbřitými lístky.
Účinky pelyňku
- potíže s žaludkem – křeče, vředy, zkažený žaludek, záněty, zvracení
- potíže se střevy – nemoci dvanácterníku (duodena), střevní parazité
- odstraňuje plynatost a nadýmání
- podporuje trávení a celkovou vitalitu trávicí soustavy
- pomáhá při problémech se žlučníkem, slinivkou i játry
- celkově posiluje organismus, napomáhá k uzdravení při chřipce a nachlazení
- pelyňky se nikdy nesmí konzumovat v těhotenství nebo při kojení, jsou také nevhodné pro malé děti!
Na co využít pelyněk
- v lidovém léčitelství
- v medicíně a farmacii
- některé druhy i jako koření
- k přípravě nápojů a bylinných likérů
- stabilizace terénu v suchých oblastech (pouště a polopouště)
- okrasná rostlina, součást trvalkových i bylinných záhonů
- krmivo pro domácí zvířata
Přezimování pelyňku
Většina druhů pelyňků mrazy snáší dobře. Pelyněk pravý je mrazuvzdorná trvalka skvěle přizpůsobená našemu podnebí. Před zimou ani během ní nepotřebuje žádnou zvláštní péče. Pokud bychom se však o něj chtěli i přesto nějakým způsobem postarat, můžeme na podzim odstranit nať a ponechat asi 10 centimetrové dřevnaté stonky nad zemí. Poté rostlinu přikryjeme chvojím. V zimě pelyněk nezaléváme ani nehnojíme. O bylinky pěstované v květináčích se přes zimu staráme stejně jako o ty v záhonu.
Pelyněk v kuchyni
Tyto byliny nemají v gastronomii příliš velkého využití. Pelyňkem pravým nebo černobýlem můžeme dochucovat například tučnou drůbež. Musíme jej však dávkovat velmi opatrně, protože při tepelné úpravě může zhořknout. V gastronomii se uplatnil hlavně pelyněk kozelec neboli estragon. Ten je společně s dalšími bylinkami, jako je rozmarýn, tymián, bazalka, oregano a saturejka, součástí provensálského koření, které je nedílnou součástí francouzské i italské kuchyně.
Čaj z pelyňku
Pelyňkový čaj je výborný při potížích se žaludkem a zažíváním, ale také jako prevence proti střevním parazitům. S dávkováním je třeba být opatrný. Odvar pijeme pouze jednou denně a připravíme jej z jedné čajové lžičky sušené byliny a 250 ml horké vody. Necháme jej 10 minut louhovat, přecedíme a dochutíme medem nebo citronem. Čaj není vhodný pro těhotné a kojící ženy, ani pro malé děti nebo osoby alergické na pelyňky.
Choroby pelyňku
Rostlina na žádné vážnější choroby netrpí, dokonce je imunní vůči většině škůdců. Jediným problémem mohou být mšice a jiný drobný hmyz, který jej poškozuje sáním. Naopak odvar z pelyňku se používá v biologickém boji při poškození škůdci či chorobami jiných rostlin. Přírodní insekticid můžeme připravit jako silný odvar, který aplikujeme na zeleninu nebo jiné rostliny napadené mšicemi, housenkami nebo rzí vejmutovkovou.
Aroma pelyňků nenávidí dřepčíci, kteří často decimují porosty brukvovitých rostlin. Pokud kolem záhonu pár bylin vysadíte, máte od nich pokoj a nemusíte na zeleninu zbytečně aplikovat postřiky. Pokud již nemáte v zemi místo, stačí pelyňky umístit poblíž i v květináčích.