Author článku: Monika Břešťanská
Řebříček obecný, latinsky Achillea millefolium, je tímto odborným názvem pojmenován podle bájného hrdiny Achillea, kterého známe z příběhů o Trójské válce. Achilles si po boji dle pověsti ošetřoval řebříčkem své rány. Řecký básník Homér, který tuto pověst sepsal, žil přibližně 1000 let před naším letopočtem.
Můžeme tedy vidět, že využití léčivých účinků řebříčku je známo po celá tisíciletí. Bylina se v lidovém léčitelství využívá dodnes a její účinky jsou daleko rozmanitější než jen léčba ran. Řebříček můžeme vidět prakticky všude ve volné přírodě, je možné ho však cíleně pěstovat také na zahrádce; pojďme se podívat, jak na to.
Jak pěstovat řebříček
Řebříček obecný je vytrvalá bylina patřící do velmi obsáhlé čeledi hvězdnicovitých, kam řadíme také například heřmánek, měsíček lékařský, pampelišku, pelyňky, kopretiny nebo třeba okrasné jiřiny. Rostlina může být vysoká 20 až 80 centimetrů. Stonek tvoří chlupatá lodyha nesoucí velké množství až třikrát peřenosečných listů.
Pěstování řebříčku
Jedná se o kosmopolitní druh rostoucí téměř po celém světě. Původně pochází pravděpodobně z Evropy nebo Asie. Bylinka roste prakticky jako plevel, proto je velice nenáročná na pěstování. Upřednostňuje však suché a slunné stanoviště a bude se jí líbit v záhonu mezi středomořskými rostlinami jako je levandule. Optimální půda pro řebříček je písčitá až kamenitá, a hlavně dobře propustná. Dalo by se říct, že se jedná o takový „samorost“ – stačí jej čas od času zalít a víc snad ani k životu nepotřebuje.
Pokud však chceme mít rostliny krásné (zejména u okrasných barevných odrůd to
pěstitel vyžaduje), je vhodné jej pravidelně zalévat a občas také přihnojit organickým hnojivem. Některé šlechtěné odrůdy také potřebují o něco specifičtější stanoviště nebo půdu. Obecně se však jedná o nenáročnou a velmi užitečnou rostlinku, která se neztratí na žádné zahrádce.
Pěstování řebříčku v květináči
Některé poddruhy a odrůdy řebříčku jsou menšího vzrůstu a je tak možné je pěstovat i v květináčích nebo okrasných truhlících. Ty můžeme od jara až do podzimu jednoduše umístit na balkon nebo terasu, kam po většinu dne svítí slunce. Bylinu vyséváme přímo do substrátu během dubna a května. Potřebuje písčitou propustnou zeminu. Řebříček nevyžaduje pravidelnou zálivku a nevadí mu ani vyschlý substrát. Můžete jej tedy směle vysadit do květináčů dokonce i na chatě, kde ho zalijete jednou až dvakrát týdně.
Pěstování řebříčku ze semínek
Rostlinu nejčastěji množíme generativně pomocí semen. Ta vyséváme v průběhu dubna a května přímo do nádoby se substrátem nebo do půdy. Jsou velmi drobná, stačí je tedy „rozhodit“ po povrchu. K vyklíčení dojde přibližně po 14 dnech, kdy se začnou objevovat první lístky. Pokud jsou však teploty v tomto období stále velmi nízké, může se klíčení semen protáhnout. Semínka jsou běžně k dostání v zahradnictvích, hobby marketech a specializovaných prodejnách či e-shopech.
Pěstování řebříčku venku
Nejčastěji se květina pěstuje na zahradách. Klasický řebříček obecný se vysazuje jako součást bylinkových záhonů, jeho barevné variace, odrůdy a další poddruhy obvykle zdobí květinové záhony a společně s dalšími trvalkami, například s jiřinami, dlužichami nebo záplevákem, tvoří krásné aranžmá, které navíc vydrží léta a péče o takový záhon není nijak náročná.
Před setím stačí vybrat vhodné stanoviště. Kromě výběru zbytku osazenstva záhonu zvolíme také ideální místo. To by mělo být po většinu dne slunné. Půda pak písčitá až kamenitá, a hlavně suchá. Některé druhy a odrůdy (třeba řebříček bertrám) však budou prospívat i v blízkosti zahradního jezírka nebo v polostínu.
Jak zasadit řebříček
Pro sadbu si můžeme koupit již připravené sazenice, nebo si je sami předpěstovat. Není to nic složitého; po odkvětu odebereme vrcholové řízky a necháme je zakořenit ve vodě. Poté je přesadíme do malých květináčků, a když dostatečně zesílí a zapustí kořínky, můžeme je přemístit do záhonu. I když je záhon v létě bohatý a krásně rozkvetlý, nezapomeňte, že řebříček je sice trvalka, nicméně nežije příliš dlouho. Proto si ze silných rostlin vždy nové sazenice vypěstujte.
Hnojení řebříčku
Hnojit tuto květinu není vůbec potřeba. Ke svému životu příliš živin nepotřebuje. Pokud však pěstujete okrasné kultivary a toužíte po opravdu zdravě vypadajících rostlinách obsypaných květy, můžete čas od času přihnojit trochou organického hnojiva přímo se zálivkou.
Množení řebříčku
Řebříček množíme třemi způsoby – semeny, řízkováním a dělením. O semenech jsme si pověděli už v předchozích kapitolách. Řízky pak zhotovujeme po odkvětu, což je buďto na konci května, nebo až na konci léta. Musejí být alespoň 10-15 centimetrů dlouhé. Necháme je zakořenit v nádobě s vodou a stimulátorem růstu kořenů, a poté přesazujeme do nádob a do záhonů.
Bylina se dá množit ještě dělením. Jednoduše odkopneme část rostliny včetně oddenku a kořenů, kterou zasadíme na jiném místě. Nevýhodou tohoto způsobu je, že rostlina je stále stejně stará, a nevydrží déle, než by vydržela nová mladá sazenička.
Kvetoucí řebříček
Květy se na rostlině objevují od května až do září. Za jedno vegetační období tedy může vykvést a odkvést vícekrát, proto odkvetlá květenství včas odstraňujeme – podpoříme tím tvorbu nových. Květenstvím je chocholík o průměru 5-10 centimetrů, který je složený z množství malých úborů. Každý z těchto úborů je navíc ještě složen z přibližně dvaceti jednotlivých trubkovitých a velice drobných květů. Ty mají u divoké luční květiny vždy bílou nebo mírně narůžovělou barvu. Kultivary a odrůdy se pak mohou chlubit fialovou, žlutou, oranžovou, růžovou a dalšími pestrými odstíny.
Jak stříhat řebříček
Řebříček stříháme pouze na jaře. Při podzimních pracích na zahradě by vás možná mohlo lákat odkvétající rostlinu ostříhat, ale nedělejte to, protože to není potřeba. Suchá květenství navodí tu správnou podzimní atmosféru a nadělají ještě poslední „parádu“. Navíc rostlinu dobře ochrání před sněhem a mrazy, protože budou držet sněhovou pokrývku kousek na povrchem a nad kořeny.
V neposlední řadě pak neostříhaný porost poskytne útočiště drobným užitečným živočichům, kteří také potřebují někde přezimovat. Suchých částí se zbavte až začátkem jara a jednoduše je ostříhejte zahradnickými nůžkami do nejblíže k povrchu půdy. Pěstujeme-li řebříček pro jeho léčivé účinky a chceme jeho nať dále využít, stříháme jej pro vlastní potřebu samozřejmě častěji. Nať seřízneme asi 15-20 cm nad zemí. Využívají se nejen stonky s listy, ale také samotné květy.
Jak sušit řebříček
Je velice důležité řebříček sušit bez přístupu přímého slunce. Zejména květy se kvůli obsahu silic nesmí na slunci ani předsušovat. Po sklizni můžeme nať buďto rozvěsit ve stínu květy dolů a nechat v teplém počasí na čerstvém vzduchu rychle uschnout, nebo lze použít sušičku na ovoce a bylinky. Zde si nastavíme maximální teplotu 35 °C. Po usušení jej skladujeme v uzavíratelné skleněné nádobě a v temnu.
Řebříček
Druhy řebříčku
Do rodu ‚řebříček‘ patří kromě známého zástupce řebříčku obecného také další druhy a poddruhy. Určit v této skupině, co je druh a co už poddruh nebo hybrid není příliš jednoduché a ani odborníci si obvykle neví se všemi 115 velice podobnými rostlinami příliš rady. Následující druhy jsou však již ukotveny, a navíc se hojně vyskytují v zahradách.
Řebříček bertrám – je u nás v ČR původním druhem a lze jej spatřit hlavně na lučních porostech. Jeho květy jsou poměrně velké, v přírodě bílé (odrůdy mohou mít jiné barvy). Tento druh má raději vlhké a spíše hlinité a prokypřené půdy. V lidovém léčitelství se traduje, že účinky bertrámu jsou silnější než u řebříčku obecného.
Řebříček obecný – ten zná asi každý z nás; roste totiž všude kolem – ať už na loukách, u cest nebo na sídlištích. I přesto, že může tato rostlinka působit jako plevel, je pro své účinky velmi ceněný.
Řebříček sleziníkolistý – tento druh vznikl pravděpodobně z řebříčku obecného, se kterým je velice snadno zaměnitelný. Ve volné přírodě České republiky se jedná o vzácnou a ohroženou rostlinu.
Řebříček tužebníkovitý – rostlina je původem z oblastí Kavkazu. Dorůstá se výšky až jednoho a půl metru. Při květu specificky hořce voní. Květenství mají obvykle sytě žlutou až žlutooranžovou barvu, odrůdy však mohou být zbarveny i jinak. Tento druh se často pěstuje v zahradách a používá se do květinových aranžmá.
Odrůdy řebříčku
Kultivarů řebříčku všech snad všech barev, na které si vzpomenete, jsou desítky. Nejoblíbenější jsou odrůdy řebříčku obecného a tužebníkovitého, z nichž několik zástupců uvádíme níže. Velmi populární jsou také různé hybridy, které se vyznačují zejména velkými květy a pestrými barvami.
Odrůdy řebříčku tužebníkovitého
‚Summer gold‘ – drobná žlutá květenství
‚Credo‘ – sněhově bílá květenství
‚Coronation Gold‘ – žluté drobnější květy
Odrůdy řebříčku obecného
‚Desert Eve Red‘ – červené květy
‚Desert Eve Yellow‘ – žluté květy
‚Kirschkonigin‘ – fialové až fialovo-růžové květy
‚Appleblossom‘ – jemné fialkové květy
‚Colorado‘ – bohatá květenství všech odstínů růžové
‚Paprika‘ – tmavě růžový až fuchsiový
Účinky řebříčku
Jedná se o poměrně silnou drogu, proto se k dávkování přistupuje opatrně. Řebříček není v žádném případě vhodný pro těhotné ženy a děti do 5 let. I když se uvádí, že pomáhá kojícím ženám při zánětech prsů, nedoporučuje se užívat (v případě, že chcete ještě dítě dál kojit), protože prostupuje do mateřského mléka a pro novorozence je nevhodný.
Pozitivních účinků má tato bylinka však spoustu:
- působí antibakteriálně a antisepticky
- pomáhá v boji proti virům
- ulevuje od kašle a zahlenění
- podporuje trávení a správnou funkci celé trávicí soustavy, zbavuje nadýmání
- srovnává menstruační cyklus
- detoxikuje organismus
- urychluje hojení ran
- zlepšuje vzhled pleti
Na co využít řebříček
Řebříček využíváme na přípravu odvaru, který se popíjí jako čaj. Tento odvar můžeme přidávat i do koupele, která uklidňuje poraněnou či podrážděnou pokožku a napomáhá k hojení hemoroidů nebo poranění po porodu. Čerstvou rozmačkanou nať si lidé dříve (někdy ještě i dnes) přikládali na obličej postižený akné.
Bylina se v minulosti často využívala také jako afrodiziakum nebo přírodní repelent proti komárům a jinému obtížnému hmyzu. Je součástí receptur na výrobu bylinných alkoholických nápojů jako je absint a vermut.
Přezimování řebříčku
Vzhledem k tomu, že je řebříček v našich končinách původní rostlinou, je zdejším podmínkách velmi dobře přizpůsoben. Není vůbec nutné jej na příchod zimy nijak připravovat. Rostlinu jednoduše nechte na záhonu uschnout a v tomto stavu setrvá až do jara. Výhodou je, že suchá nať lépe chrání kořeny a oddenky před mrazem. S příchodem jara pak všechny suché části ostříháme a dáme tak průchod novým čerstvým stonkům. Zjara můžeme řebříček také prohnojit, poroste pak rychleji.
Řebříček v kuchyni
Asi málokdo ví, že má tato bylinka praktické využití také v kuchyni. Rozebrané květy mohou v malém množství ozdobit saláty, chlebíčky, studené mísy, nebo třeba pomazánky. Sušená nať se dá použít jako koření – má nahořklou chuť a hodí se ke všem druhům tmavého masa, ke zvěřině a k houbám.
Čaj z řebříčku
Čaj pro ženy – směs připravíme z listů ostružiníku, kontryhele, dobromysli a řebříčku. Jednu lžičku pak zalijeme 250 ml horké vody, necháme 5 minut vyluhovat a čaj popíjíme při menstruačních obtížích. Tento odvar se nepodává těhotným a kojícím ženám ani dětem.
Čaj proti kašli – k přípravě směsi potřebujeme sušenou nať řebříčku, mateřídoušky, máty a jitrocele. Lžičku bylin zalijeme 250 ml horké vody, necháme vyluhovat a popíjíme během nemoci dvakrát denně.
Choroby řebříčku
Tato rostlina na choroby vůbec netrpí. Vyhýbají se jí také škůdci, proto jakékoliv poškození vlivem nějakého vnějšího činitele bývá spíše ojedinělé. Občas se na rostlinách může objevit padlí, plísně nebo rzi, nicméně následky nebývají fatální a s chorobami se lze dobře a rychle vypořádat účinnými přípravky. Co se týče škůdců, mohou řebříček ojediněle napadnou mšice nebo obaleč kopretinový, který poškozuje kořeny. Poměrně častý je však okus různými plži.