RECENZE: Plynové grily

Author článku: Monika Břešťanská

Plynové grily jsou v poslední době velkou konkurencí klasickým grilům na dřevěné uhlí. Obsluha je snadná, stejně jako údržba a příprava masa a dalších grilovaných pokrmů je rychlejší. V našem článku se podíváme na to, jaké výhody a nevýhody s sebou nese grilování na plynu, z jakých druhů plynových grilů může zákazník volit, a které z nich jsou nejlepší.

Recenze a srovnání plynových grilů

Ačkoliv jsou mezi milovníky grilování stále nejoblíbenější klasické grily na dřevěné uhlí, do popředí se dostávají také grily plynové. Mají totiž celou řadu výhod, které usnadní přípravu pokrmů. Mezi ně patří například kratší doba rozehřívání, gril je připravený prakticky během pár minut. Dalším plusovým bodem je snadná regulace intenzity hoření nebo minimální odpad oproti klasickým variantám na uhlí. Maso je vždy šťavnaté a přítomnost karcinogenních látek minimální.

Plynové grily můžeme rozdělit do tří základních skupin. Tou první jsou lávové modely, u kterých plynové hořáky nahřívají vrstvu lávových kamenů. Horké kameny pak ohřívají mřížku, na které se pokrmy připraví rovnoměrně. Další variantou mohou být Flame tamer grily, u kterých prostor mezi ohněm a mřížkou vyplňují ocelové pláty. Poslední skupinou jsou RBS grily, u kterých jsou hořáky umístěné po stranách.

Při výběru toho nejlepšího pomocníka při barbecue je nutné se zaměřit na mnoho faktorů. Kromě výběru konkrétního typu grilu nás bude zajímat také například velikost grilovací plochy, použité materiály, výkon, kvalita zpracování, celkové rozměry či hmotnost nebo přítomnost dalšího příslušenství jako je odkapávací miska, odkládací prostor a podobně.

Rozdělení plynových grilů

Flame tamer grily

Nad samotnými hořáky je v tomto případě umístěn jakýsi ocelový plát, který má tvar obráceného písmene V. Díky spádu pak všechna okapávající šťáva odtéká do sběrné nádoby a nehrozí tak kontakt přímo s hořáky a ohněm. Výhodou plechu také je, že dokáže teplo z hořáků rovnoměrně rozptýlit po celé délce grilu. Ocelové pláty čistíme po každém grilování dřevěnou škrabkou, odstranit nečistoty může být někdy obtížné, ovšem jinak má tento systém více výhod nežli negativ a je velmi oblíbený u modelů pro náročnější uživatele.

RBS grily

Radiant burner system (zkr. RBS) má hořáky z keramiky a jsou umístěné na bocích grilu tak, aby se vyhnuly okapávající šťávě z masa a dalších pokrmů připravovaných na mřížce. Výhodou jsou poměrně čisté hořáky (avšak ne tolik, jak u flame tameru), dobře připravené maso a rovnoměrně rozložené teplo. Nevýhodou je čištění dna grilu, na kterém se zbytky často usazují a připalují.

Lávové grily

U lávových grilů jsou nad hořáky umístěny lávové kameny. Oheň je nahřívá a z kamenů sálá teplo, jenž stojí za rovnoměrnou přípravou pokrmů na mřížce. Výhodou je, že šťáva z masa nestéká přímo do hořáků, nedochází ke spalování a tvorbě karcinogenních látek. Nicméně kameny jsou porézní a tekutiny částečně absorbují. Proto se musí po každém grilování řádně vyčistit a čas od času vyměnit. Lávové grily se také dlouho nahřívají.

Jak vybrat plynový gril

Vybrat ten správný gril přímo pro vás a vaše zahradní barbecue není snadné, budete-li se však řídit následujícími body, jistě to zvládnete ke vší spokojenosti.

Typ grilu

O typech grilů jsme si pověděli již výše, proto si to v této části našeho článku pouze shrneme. Rozdělit je tedy můžeme na tři základní druhy podle systému zahřívání a odvádění tekutiny:

• Lávové
• RBS
• Flame tamer

Konstrukce

Typ konstrukce poznáme u grilu na první pohled. Rozdělit je můžeme na zahradní a kompaktní neboli přenosné. Zahradní modely jsou vlastně klasické velké grily, které stojí na zemi, mají mnohem větší rozměry a hmotnost a manipulovat s nimi lze hlavně pomocí pojízdných koleček. Naopak kompaktní, chcete-li stolní či přenosné grily, jsou menší, lze je snadno přenášet z místa na místo nebo například převážet na dovolenou.

První, zahradní varianta se vyznačuje také velkou grilovací plochou, která uspokojí klidně deset a více hladových strávníku najednou. U kompaktních grilů musíme počítat s podstatně menší plochou.

Velikost grilovací plochy

Velikost grilovací plochy jsme již malinko nakousli v minulém odstavci. Tento parametr patří mezi ty hlavní, které je potřeba zvážit ještě před nákupem. Při výběru najdeme v popisu produktu vždy údaj o velikosti plochy v centimetrech čtverečních. Počítejme, že pro jednoho člověka je optimální plocha asi 300 cm2. Abyste tedy připravili najednou oběd pro celou čtyřčlennou rodinu, musí být plocha velká alespoň 1200 cm2. Někdy může být uvedena místo obsahu plochy i úhlopříčka, ovšem to je typické spíše pro Ameriku než pro evropský trh.

Grily bychom dle velikosti plochy mohli rozdělit do pomyslných čtyř skupin. Tou první budou grily do 1500 cm2 vhodné maximálně pro 4 osoby. Další skupinou jsou pak modely s plochou do 2500 cm2 dostačující i pro 7 lidí. Dále máme grily o rozměrech do 3500 cm2 pro až 10členné skupinky a modelu s ještě větší plochou už jsou ideální pro velké barbecue zahradní párty s větším množstvím hostů.

Rozměry a hmotnost

O rozměrech grilovací plochy už něco víme, ovšem zajímat by nás měly i celkové rozměry grilu. Ať už se jedná o kompaktní či zahradní verzi. Vždy si musíme předem určit, kde bude gril při barbecue stát a kam ho budeme ukládat. U kompaktních grilů je důležitá také hmotnost – při přenosu do garáže nebo do auta je důležité, aby s ním dokázala manipulovat jedna osoba. Optimální jsou tedy modely, které nemají více než 15 kg.

U zahradních variant je to s hmotností trochu složitější. Existují totiž velmi lehké modely o 20 kilogramech, ovšem některé větší grily mohou mít i více než 60 kilogramů. V tomto případě trvejte na přítomnosti koleček, která usnadní přesun při úschově před nepříznivým počasím nebo po konci barbecue sezóny.

Hořáky

Samotné hořáky mohou být trojího typu:

Hořáky z tenkých rovných nerezových trubek

Jedná se o jednoduché hořáky, kterými disponuje většina grilů. Jsou poměrně levné a spolehlivé, nicméně teplo nerozvádějí tak rovnoměrně jako hořáky tvarované. Pokud je však hořáků více a jsou správně rozmístěné, tento problém je zanedbatelný.

Hořáky z tenkých tvarovaných nerezových trubek

Tyto hořáky fungují prakticky stejně jako předchozí typ, najdeme je ovšem u grilů vyšší kategorie nebo s větší plochou. Každá tepelná zóna má totiž obvykle jeden knoflík k regulaci, a tak by se u velkých modelů stalo, že knoflíků by bylo například 8. Hořáky bývají obvykle tvarované do písmene U, takže jeden z nich pokryje větší plochu a je ho stále možné ovládat pouze jedním knoflíkem.

Hořáky tvarované ze silnostěnné slitiny

Zde je princip opět stejný, tvarovaný hořák lépe rozvádí teplo, je možné vytvořit několik zón a podobně. Rozdíl je pouze v materiálu. Slitina bývá obvykle spolehlivější než nerez a má delší životnost. To je však vykoupeno cenou, která je o poznání vyšší než u nerezu. Slitinové hořáky najdeme jen u skutečně vybraných modelů pro náročné uživatele.

Hořáky jsou u grilů klasické a větší velikosti obvykle rozděleny na 2 a více zón, přičemž každá z nich má vlastní knoflík k regulaci. Díky tomu lze na jedné straně připravovat maso a na druhé zeleninu při jiné intenzitě. Vybírejte model, který má knoflíky minimálně 3 – to zajistí nejen možnost regulovat teplotu dle potřeby, ale také rovnoměrné rozložení tepla.

Další vychytávkou mohou být takzvané boční hořáky. Ty bývají umístěny po stranách grilu a obvykle nedisponují mřížkou, ale lze na nich připravovat vařené či dušené přílohy stejně jako na klasickém plynovém sporáku. Tyto hořáky lze při nevyužití přiklopit víkem, čímž vznikne prostor pro odkládání.

Grilovací výkon

Co se týče výkonu, lidé mají tendenci vybírat spotřebič co nejvýkonnější. U plynových grilů to však není tak jednoznačné. Často se dozvíte, že optimální je, aby měl velký gril 10 kW a malý alespoň 5 kW. Tato hodnota však neurčuje to, jak bude jídlo připravené. Poskytuje informace o tom, jak rychle se hořáky rozehřejí a jak dobře budou udržovat teplo.

Výkon však musí být kompatibilní s velikostí grilovací plochy a s počtem hořáků. Počítejte tedy, že na každý hořák jsou potřeba asi 3 kW nebo že jsou 3 kW nutné na vyhřátí plochy o 1000 cm2. Výsledná čísla označují minimální výkon, který by měl gril pro správné fungování mít. Neméně důležité je však to, z jakého materiálu jsou hořáky, mřížka nebo celý přístroj, jak daleko jsou hořáky od mřížky, jaké termoizolační vlastnosti má víko a podobně.

Příslušenství

Mezi zajímavé příslušenství, které usnadní práci i manipulaci s grilem, patří například:

• Elektrické zapalování hořáků
• transportní kolečka
• zabudovaný teploměr
• aroma systém
• odkapávací miska na šťávu
• úložné prostory na grilovací náčiní
• Odkládací plochy a podobně.

Recenze – nejlepší plynové grily

1. G21 California BBQ Premium Line

• nerezový plynový gril s litinovým roštem
• disponuje elektrickým zapalováním
• plyn lze snadno regulovat
• k rovnoměrnému rozehřátí poslouží tři hlavní nerezové hořáky, a také boční hořáky
• disponuje kolečky pro snadnější přemístění po zahradě
• grilovací plocha je velká 2800 cm2
• k přípravě jídla lze využít také boční pláty, na kterých lze připravit například zeleninu nebo vařenou přílohu
• systém Flame Tamer zamezuje odkapávání šťávy do ohně

1. Weber Q 1200

• přenosný plynový gril lze využít nejen na zahradě, ale také například na chatě nebo při kempování
• rošt je litinový
• hmotnost grilu je přibližně 15 kilogramů
• disponuje nerezovým hořákem, vestavěným teploměrem i odkládacím prostorem
• výkon činí 2,49 kW
• skvěle se hodí na cesty

1. G21 Mexico BBQ Premium Line D4121681

• gril pro náročné se skutečně velkou plochou přes 4000 cm2
• je kompletně vyroben z nerezu, grilovací plochy pak z litiny
• disponuje sedmi nerezovými hořáky
• výkon činí 22 kW
• další výhodou jsou dva boční hořáky pro přípravu vařených a dušených pokrmů
• systém Flame Tamer zabrání kapání tekutiny do ohně
• disponuje kolečky pro snadnou manipulaci
• samozřejmostí je také zabudovaný teploměr, regulace intenzity hoření, nerezová jehla s motorem pro přípravu chutných kuřat nebo makrel i redukční plynový ventil

Jak se starat o plynový gril

Pravidelná údržba je u grilu základ. Čištění by mělo probíhat po každém grilování. Jak na to?

Nejprve samozřejmě počkáme, než budou všechny části grilu studené, abychom předešli poranění.

Poté si připravíme potřebné pomůcky, mezi které patří ocelový kartáč, jemný hadřík, kbelík s teplou vodou a dřevěná škrabka. Další pomůcky už závisí na tom, jaký konkrétní povrch budeme čistit.

Nejprve začneme s omytím vnější strany. K tomu použijeme horkou vodu se saponátem a jemný hadřík. Nezapomeňte ani na otočné knoflíky, pokud je možné jejich vyšroubování, můžete je umýt zvlášť.

Vyjměte mřížku, grilovací desku (pokud je to možné) a další komponenty, které lze umýt zvlášť.

Mřížku a grilovací desku umyjeme. Potřebovat k tomu budeme ocelový kartáč, kterým všechny plochy řádně vydrhneme a zbavíme zbytků jídla a mastnoty. Vše ještě nakonec dočistíme teplou vodou a hadříkem.

Následně se pustíme do hořáků a jejich krytů. Kryty jsou ve většině případů vyjmout. Pokud je tomu tak i u vašeho grilu, čistěte je mimo něj. Samotné hořáky pak vydrhneme opět ocelovým kartáčem. Důležité je vyčistit hořáky opravdu pečlivě a zaměřit se také na otvory pro oheň, které mohou být zanesené od mastnoty či zbytků jídla. K jejich důkladnému vyčištění můžete použit například párátko nebo silný mezizubní kartáček, nicméně pořídit si můžete i speciální sadu pro čištění plynových hořáků.

Poté se pustíme do dna grilu. K tomu si vezmeme škrabku (nesmí být kovová!) a všechny zbytky pečlivě oškrábeme. Zkontrolujte také nádobu na sběr tuku a případně ji vyprázdněte.

Máme-li hotovo, necháme vypálit vnitřek grilu. Zapněte všechny hořáky naplno a gril nechejte vypalovat se zavřeným víkem asi dvacet minut nebo tak dlouho, dokud se z vnitřku nepřestane kouřit.