Author článku: Monika Břešťanská
Smil italský patří mezi méně známé léčivé rostliny, které se uplatní nejen v lidovém léčitelství, ale také v kuchyni. Jeho chuť a aroma vyniká v polévkách i omáčkách, ne nadarmo se mu přezdívá maggi nebo Curry plant neboli kari bylinka. Kromě toho udělá v zahradě mnoho parády a jeho květy, které po usušení vypadají téměř stejně jako začerstva, budou krásnou ozdobou sušených aranžmá a věnců.
Jak pěstovat smil italský
Smil italský (Helichrysum italicum) řadíme do čeledi hvězdnicovitých, kam patří také například heřmánek, pampeliška, astry a jiřiny, pelyňky a stovky dalších květin. Jak již jeho druhové jméno napovídá, pochází smil z Itálie, přičemž rozšířený je také po Francii a zbytku Středomoří.
Keříky smilu italského se dorůstají výšky asi 60-90 centimetrů. Listy, které jsou umístěny po celé délce stonků, jsou tenké a připomínají listy levandule nebo rozmarýnu. Mají jemně stříbřitou barvu.
Pěstování smilu italského
Smilu italskému se nejlépe daří na prosluněném stanovišti, které je suché a vzdušné. Půda by měla být hlinitopísčitá a dobře propustná, aby nezadržovala příliš mnoho vody a rostlina tak nestála v neustále podmáčeném substrátu. Zálivka je tedy velmi mírná a aplikuje se až tehdy, kdy je zemina okolo rostliny úplně suchá.
Pěstování smilu v květináči
V květináči se smilu daří poměrně dobře. Důležité je nádobu naplnit správným substrátem, ve kterém je dostatečně velký poměr písku. Na spodek květináče pak můžeme umístit ještě drenážní vrstvu pro snadnější odtok přebytečné vody.
Pěstovat jej můžeme jako okrasnou rostlinu v trvalkových i letničkových truhlících, nebo také jako bylinku, jenž se upotřebí v kuchyni. Chceme-li květináč mít uvnitř, je třeba jej umístit na jižně orientovaný okenní parapet, aby měla rostlina dostatek světla a slunce.
Velmi dobře se bude smilu italskému dařit v truhlíku s jinými středomořskými bylinkami, například s levandulí, rozmarýnem, tymiánem nebo třeba estragonem. Má totiž obdobné nároky na pěstování i prostředí.
Pěstování smilu ze semínek
Pěstování ze semínek je poměrně běžné, a tak jsou k dostání snad v každém hobby marketu či zahradnictví. Semena poměrně dobře klíčí. Vysévají se od konce února do začátku března přímo na povrch substrátu, přičemž okolní teplota by měla být okolo 22 °C. Semena a malé rostlinky potřebují dostatek vláhy, čím je však rostlina větší, tím méně zálivky potřebuje.
Pěstování smilu na zahradě
Také na zahradě můžeme smil italský vysadit do středomořského bylinkového záhonu. Hodí se do středních až zadních pozic, protože se dorůstá až 90 centimetrů, bude se nejlépe vyjímat třeba vedle levandule. Rostlina je velmi suchomilná, a tak se jí dobře daří i na skalce. Zálivka by měla být velmi mírná, ale čas od času je třeba rostlinu, stejně jako všechny ostatní, zvlažit.
Hnojení smilu
Na přílišnou výživu si rostlina příliš nepotrpí. Chcete-li smilu přece jen dopřát, je třeba si ujasnit, proč jej pěstujeme. Pokud je vaším cílem krásně kvetoucí rostlina na skalce, volíme hnojiva vhodná pro kvetoucí rostliny. Jestliže nás zajímá spíše nať do koření a čajů, je vhodnější organické hnojivo pro bylinky.
Množení smilu
Smil lze rozmnožit prakticky všemi způsoby. Můžeme odebírat vrcholové řízky, rozdělit rostlinu v kořenové části nebo k množení využít semen.
Kvetoucí smil
Pro některé zahradníky mohou být květy smilu to hlavní, proč jej pěstují. V záhonu se skví po celé léto a lze je využít do čerstvých i sušených vazeb. Květy jsou drobnější, žlutého zbarvení a jsou umístěny na vrcholičnatých květenstvích. Po uschnutí ve vhodných podmínkách zůstávají téměř stejné jako začerstva.
Z květů se mimo jiné získávají také esenciální oleje, které se využívají v kosmetickém průmyslu. Jsou totiž účinné v boji s vráskami a stárnutím pleti.
Jak stříhat smil
Rostlinu můžeme stříhat po celý rok, podle potřeby. Nať odebíráme z keříku rovnoměrně, aby rostl hezky kompaktně. Chceme-li však nechat smil vykvést, je třeba jej ostříhat pouze brzy z jara, a následně až po odkvětu nebo při stříhání květů do kytic.
Jak sušit smil italský
Sušení smilu není nic těžkého. Nať sušíme volně rozprostřenou na vzdušném místě ve stínu. Květy je nejlepší vysušit zavěšené vzhůru nohama, aby si ponechaly svůj původní tvar. Opět je sušíme ve stínu, jinak by slunce vytáhlo barvy.
Smil italský
Druhy smilu
Do rodu smil (Helichrysum) patří nejen smil italský, ale i několik dalších druhů. My si zde uvedeme ty, které v českých zahradách a květináčích objevují nejčastěji.
Smil řapíkatý (Helichrysum petiolare) – jedná se o převislou rostlinu, která se v našich podmínkách pěstuje jako letnička. Má stříbřité listy vejčitého tvaru, pokryté jemnými chloupky. Je okrasná zejména listem a hodí se k doplnění kvetoucích převislých rostlin v okrasných truhlících. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‚Gold‘ se zelenkavými lístky, ‚Silver Super Compact‘ nebo ‚Blue Green‘.
Smil vlnatý (Helichrysum stoechas) – tento druh je velmi podobný, ba téměř totožný s námi zmiňovaným smilem italským. Běžně roste ve Středomoří, kde se mu také přezdívá středomořská sláma. Dorůstá se výšky až 120 centimetrů a v přirozeném prostředí se jedná o vytrvalý keř.
Smil písečný (Helichrysum arenarium) –má méně listů, drobnější žluté květy a potrpí si na velmi suché, teplé a slunečné prostředí. Zajímavostí je, že je původní v české přírodě, a tak jej najdeme planě rostoucí i u nás.
Smil listenatý (Xerochrysum bracteatum) – smil listenatý zná asi každý pod lidovým názvem slaměnka. Jeho pestrobarevné květy se totiž s oblibou suší a nechybí v žádné sušené kytici. Jejich výhodou je totiž to, že i po uschnutí zůstávají hezky barevné a zachovají si také svůj původní tvar. Existují stovky kultivarů, které se pěstují po celém světě.
Na co využít smil italský
- jako koření
- v lidovém léčitelství k přípravě odvarů
- v kosmetickém průmyslu
- k dekorativním účelům (květinové vazby)
Přezimování smilu italského
V našich zeměpisných šířkách obvykle smil italský zimu jen tak v záhonu bez úhony nepřečká, proto se pěstuje spíše jako letnička. Chceme-li si však rostlinu ponechat i v dalším roce, umístíme ji v květináči na bezmrazé místo. Ideální je skleník, ve kterém teploty neklesají příliš pod bod mrazu, ale ani nestoupají nad 10 °C. Je také třeba, aby bylo místo dostatečně prosvětlené.
Některé zdroje však uvádí, že je smil italský plně mrazuvzdorný. Pravdou je, že statné a odolné rostliny jsou schopny naši mírnou zimu ustát, chce to ovšem přípravu. Zimě odolají jen kořeny, nadzemní část rostliny obvykle umrzne. Proto ji co nejvíce zkrátíme a ponecháme asi 5 centimetrů nad zemí. Poté smil překryjeme mulčem nebo chvojím.
Smil italský v kuchyni
Díky jeho chuti a vůni se smilu italskému přezdívá také italské kari. Není tedy divu, že se s oblibou přidává do omáček, marinád na maso, polévek a dalších pokrmů. Aroma je poměrně silné, a tak stačí pouze malý snítek této bylinky. Využít ji můžeme jak čerstvou, tak sušenou.
Smilová marináda
K přípravě této voňavé marinády, která přijde vhod při každém grilování, budeme potřebovat 1 dcl kvalitního olivového oleje, snítku natě čerstvého smilu italského, pár lístků čerstvého rozmarýnu, šalvěje a tymiánu. Máte-li rádi marinády pikantnější, můžete do oleje přidat ještě malou chilli papričku.
Všechny bylinky pokrájíme nebo podrtíme a dáme je louhovat do olivového oleje, ideálně přes noc. Dalšího dne můžeme olejem potírat maso při grilování. Nejlépe se hodí k rybám a drůbeži.
Čaj ze smilu italského
Čaj ze smilu se používá k pročištění průdušek. Lze jej připravit z čerstvé i sušené byliny. Pár lístků vložíme do hrnku, přidáme mátu a vše zalijeme vroucí vodou. Necháme louhovat, scedíme a pijeme ještě teplé. Čaj lze dochutit medem a citronem.
Choroby a škůdci smilu italského
Co se týče škůdců, těch smil italský u nás příliš nemá, spíše naopak. Odpuzuje moli, takže si jej hospodyňky s oblibou zavěšují do skříní i spíží. Smil nesnáší také vysoká zvěř – pokud se tedy řadí mezi nevítané hosty ve vašem sadu či zahradě, můžete ze smilu vytvořit jakousi přirozenou bariéru, která vaše rostliny spolehlivě ochrání.