Bylinky do kuchyně, které využijete při každém vaření!

Květináče s čerstvými bylinkami by neměly chybět na žádném okenním parapetu v kuchyni. Při vaření budou vždy po ruce a jídlům dodají nezaměnitelnou chuť i vůni. Výhodou pěstování v interiéru …

Bylinky do kuchyně, které využijete při každém vaření!

Author článku: Monika Břešťanská

Květináče s čerstvými bylinkami by neměly chybět na žádném okenním parapetu v kuchyni. Při vaření budou vždy po ruce a jídlům dodají nezaměnitelnou chuť i vůni. Výhodou pěstování v interiéru je také fakt, že je čerstvá nať k dispozici i v zimních měsících a nemusíte se tak spoléhat na sušené přebytky ze sezóny. Mezi ideální bylinky do kuchyně si každý z nás jistě zařadí své favority, nicméně my se v našem článku podíváme na ty nejčastější a nejhojněji využívané druhy u nás.

Bylinky v českých i zahraničních receptech

Pro každou kuchyni jsou typické jiné druhy bylin. Právě použití aromatické a chuťově výrazné natě těchto rostlin dodává jídlům tu pravou chuť, která k dané kultuře patří. Francouzská jídla si nedokážeme představit bez výrazné chuti estragonu a provensálského koření, italská zase bez bazalky a oregana. Dominantou asijských receptů je koriandr a celá škála aromatického koření.

Co se týče naší české kuchyně, v tradičních receptech najdeme hlavně majoránku, která je součástí mnoha polévek, omáček nebo bramboráků. Čerstvá pažitka je nedílnou součástí zahrádky a používá se do pomazánek, máslových brambor nebo k dozdobení svěžích jarních jídel. Petrželku přidáváme téměř všude, a když se do receptu nehodí, alespoň jí talíř finálně přizdobíme. Další typickou bylinkou je libeček – bez něj si silný masový nebo zeleninový vývar snad ani neumíme představit. Své místo v českých pokrmech našel i kopr a bobkový list.  

Jak pěstovat bylinky v kuchyni

Bylinková zahrádka v kuchyni nemusí zabrat téměř žádné místo. Obvykle se květináče nebo truhlíky umístí na okenní parapet. V létě je pak možné bylinkám dopřát sluníčko a čerstvý vzduch na vnějším parapetu. Díky slunečním paprskům se jejich chuť i vůně ještě zintenzivní, a navíc rychleji porostou.

Vzhledem k tomu, že rostliny žijí v nádobách, potřebují oproti těm vysazeným v záhonech intenzivnější zálivku. Hnojit bychom neměli příliš často. Vhodné je substrát před vysazením promíchat s uzrálým kompostem a během roku několikrát přidat živiny ve formě organického hnojiva. Průmyslová hnojiva nepoužívejte, nezapomeňte, že bylinky budete konzumovat. Substrát by měl být vzdušný, kyprý a dobře propustný. Při přemokření má většina bylin tendenci uhnívat a chřadnout.

Květináče by měly být spíše hliněné, pokud chcete zvolit plast, využijte samozavlažovací truhlíky. Co se týče osazení truhlíků více rostlinami, je potřeba znát jejich nároky a správně je zkombinovat. Společně můžeme vysadit například bazalku s majoránkou a petrželkou, nebo tymián s rozmarýnem. Pažitka se obvykle sadí do samostatného květináče, stejně jako libeček. Jsou-li však celoročně uvnitř, můžeme i tyto druhy přidat do truhlíku k ostatním, nebudou se totiž tolik rozpínat do šířky.

Nejpoužívanější bylinky v kuchyni

Petrželka

Petrželku můžeme pěstovat ve dvou variantách, a to jako hladkolistou nebo jako kudrnku. Chuťové vlastnosti i nároky na péči jsou u obou podobné, avšak zatímco kudrnka se hodí spíše do studené kuchyně a k dozdobení pokrmů, hladkolistou petržel využijete i do polévek, omáček či nádivek.

Petrželka

Nať této byliny je velice zdravá. Kromě příznivých účinků na močové cesty působí díky vysokému obsahu vitamínu C velmi dobře také na imunitní systém. Obsahuje i další důležité minerály a množství antioxidantů. Právě díky všem těmto vlastnostem bylinku nemusíte využívat jen v kuchyni, ale také v lidovém léčitelství.

Rostlina ke svému životu potřebuje výživnou a kyprou půdu. Pěstovat ji lze na přímém slunci i v polostínu, díky čemuž se jí bude dařit v interiéru i za oknem. Obvykle se pěstuje ze semen, která sejeme v brzkých jarních měsících. Petrželka potřebuje dostatek vláhy, půda by nikdy neměla být vysušená. Sklizeň můžeme provádět během celého roku. Nenecháváme rostlinu vykvést, nevyváděla by nové listy. Stonky, které nakvétají, ustřihněte.

Pažitka

Pažitka patří mezi cibuloviny, čemuž odpovídá i její chuť. Ta připomíná jemnější jarní cibulku a skvěle tak doplní tvarohové pomazánky i obyčejný chléb s máslem. Stejně jako petrželka, i pažitka je velmi zdravá. Obsahuje velké množství vitamínu C, vitamín A a B2, minerální látky a silice. Jedlé jsou dokonce i její krásné fialové květy, které zpestří letní saláty i studené mísy.

Pažitka

Květy pažitky jsou sladké a doslova přetékají nektarem, který láká včely. Pokud tedy chcete podpořit opylovače jako jsou včely a motýli, přesouvejte pažitku v letních měsících na venkovní okenní parapet či balkon a nechte ji vykvést. Při kvetení jsou však její listy méně aromatické a chuťově výrazné, a také tak rychle nerostou, proto se v tomto případě oplatí mít rostliny alespoň dvě.

Pažitku pěstujeme z drobných semínek, která si brzy na jaře necháme vyklíčit v pařeništi. Když se objeví první lístky, přesadíme mladé sazeničky do květináčů naplněných výživnou a kyprou půdou. Další možností, jak si pažitku namnožit, je dělení trsů a jednotlivých cibulek. Jednotlivé rostlinky pěstujeme nejdéle tři roky, poté je nutné vysadit nové. Pažitka miluje vláhu, proto ji nezapomínejte pravidelně a v dostatečné míře zalévat. Na živiny si příliš nepotrpí, a tak není nutné přidávat organické hnojivo více než dvakrát do roka. Vyžaduje ale světlo, nejlépe slunce, proto ji pěstujeme u okna na jižní straně.

Libeček

Libeček je poměrně velká bylina, která se dorůstá až dvou metrů. Při pěstování v květináči se ale takového vzrůstu obávat nemusíte. Jeho ploché aromatické listy se využívají zejména v gastronomii a pravá česká kuchyně se bez této bylinky neobejde. Dodá tu správnou chuť každému vývaru a jiným polévkám, omáčkám nebo pečeným masům. Libeček také podporuje trávení a snižuje plynatost, díky čemuž je součástí některých bylinných směsí pro přípravu léčivých čajů.

Libeček

Pěstování libečku je snadné, jelikož se jedná o nenáročnou rostlinu, která si poradí i s poměrně nepříznivými podmínkami. Pokud libeček roste na zahradě, není jej nutné téměř vůbec zalévat ani hnojit. Při životě v květináči mu ale pravidelnou zálivku dopřejte. Dobré je také vyživit substrát, než semena zasejete. Bylina snáší přímé slunce i polostín a lze ji tak pěstovat na balkoně i okenním parapetu v kuchyni. 

Majoránka

Naprosto typickým kořením pro naši kuchyni je majoránka. Patří do bramboráků, luštěninových pokrmů, pravé česnečky, zabijačkových specialit, do omáček i k pečeným masům. Většinou se používá v sušeném stavu, nicméně jak jednou ochutnáte jídlo s čerstvou majoránkou, budete si ji v kuchyni držet už pořád. Z bylinky se připravují také odvary, které podporují zažívání, pomáhají při bolestech hlavy a uvolňují křeče a napětí.

Majoránka

Majoránka je rostlinka drobnějšího vzrůstu, ideální k životu v květináči. Obvykle se pěstuje jako letnička, ovšem v interiéru vydrží i přes zimu. Ve svém přirozeném prostředí ve Středomoří roste na suchých místech, a tak nevyžaduje příliš intenzivní zálivku. Na dně nádoby by měla být drenážní vrstva a substrát dostatečně propustný. Do truhlíku ji můžete vysadit společně s rozmarýnem a tymiánem, má stejné pěstební nároky.

Bazalka

Bazalka dominuje především v italské kuchyni. Italové ji přidávají téměř do všeho – do těstovin, pest, omáček, polévek, studených předkrmů i na pizzu. Jedná se o aromatickou bylinku s velkými a tenkými listy, která potřebuje intenzivní zálivku, dostatek světla, tepla a dobře propustnou výživnou půdu. Pozor si dejte na přemokření, protože v tomto případě má tendence zahnívat. Obvykle se pěstuje jako jednoletka, nicméně v interiéru vydrží bez problému i do dalšího roku.

Bazalka

Kromě využití v kuchyni lze bazalku pěstovat i jako okrasnou rostlinu do truhlíků. Existují různě barevné odrůdy okrasné listem, které vypadají dobře v kombinaci s nepřevislými balkonovými rostlinami. Pozor však na to, čím takto nakombinované truhlíky hnojíte, pokud máte v plánu bazalku konzumovat. Ideální je ji pěstovat společně s dalšími bylinkami, například s pažitkou či mátou.

Bazalka je také velmi zdravá a díky svému všestrannému využití se hojně využívá v lidovém léčitelství. Obsahuje velké množství silic, tříslovin, flavonoidů a éterických olejů, a používá se zejména na úpravu zažívání, tlumí křeče, působí proti migrénám a působí mírně protizánětlivě. Bazalku lze přidat i do ozdravných koupelí nebo ji konzumovat ve formě čaje, přičemž se nejčastěji kombinuje ve směsích s heřmánkem či meduňkou.

Rozmarýn

Rozmarýn je mezi pěstiteli i kuchaři stále oblíbenější. Jedním z důvodů je jeho nenáročnost. V podstatě si „žije vlastním životem“ a jediné, co mu stačí, je vyživená a dobře propustná půda. Při velkých obdobích sucha, nebo právě při pěstování v květináči, nezapomínáme ani na zálivku. Bylině dopřejte vodu až tehdy, když je substrát úplně suchý. Do truhlíku jej kombinujeme s tymiánem, majoránkou nebo třeba šalvějí.

Rozmarýn

Dalším důvodem jeho obliby je intenzivní, příjemná vůně a jeho nasládlá chuť. Díky tomu zvýrazní každé jídlo. Je nedílnou součástí středomořské kuchyně, ovšem místo si našel i u nás. Skvěle ladí s kuřecím či krůtím masem nebo s brambory. Výborný je také v typickém italském pečivu focaccia či v bylinkových máslech. Pro své aroma se používá i v aromaterapii nebo parfumerii, a díky svým protizánětlivým účinkům se s jeho výtažky setkáme i v kosmetickém průmyslu.